Přes BuddockWater jsem po malé asfaltce doběhl až k řece Helford, kde jsem se otáčel. Když tu bylo něco zeleného, tak se trochu paradoxně, jednalo o tropické rostliny jako bambus, azalky či rododendróny. Co to je na té třetí fotce nevím, ale vypadalo to hezky.

Z cesty byl i takovýhle výhled na moře. Vždycky mne překvapí, co dokáže rozdílná expozice s fotkou udělat.

Místo obratu – Helford Passage. Pokračovat dále po pobřeží nelze kvůli řece. Most tu není. Funguje pouze přívoz a to jen od Velikonoc do konce října.

Opouštím zpevněné cesty a mířím na polňačky.

Na druhé straně řeky je městečko Helford. | Coast Path vede nejen po kopcích, ale našlo se tu i takovéto zpestření.

Pohled na pár domků pod zahradou Glendurgan, kam jsem vběhl malou brankou, kterou jsem si pamatoval z minule. V únoru tu toho moc k vidění není a tak mi ani moc nevadilo, když jsem odtud (anebo k pokladně, která otevírala za hodinu) byl víceméně vykázán paní, která bydlí v obrovském baráku v areálu zahrady, a která tu venčila svého psíka. Psi sem nesmí a tak to prý musí stihnout, než se zahrada otevře.

Když jsem zmizel paní z dohledu, tak jsem si řekl, že si ještě udělám fotku samospouští. Ne vždy se to povede napoprvé. Nejdříve jsem byl pozadu, podruhé je zase vidět přesně takový došlap, který bych mít neměl a tak jsem byl spokojený až s třetí verzí. Bohužel mi u ní sjel foťák trochu níž, to už jsem ale spolkl.

Při cestě od zahrady byl takovýhle řetěz, který snad pamatuje i královnu Viktorii. Na kopečku následovalo ohlédnutí za Durganem a o kousek dál pauza na svačinku.

Jedna z menších pláží v zátoce Polgwidden.

Převažují tu větry ze západu.

Běžel jsem jak po loukách, tak úzkou pěšinkou. A nechyběl ani strašidelný les.

Kolem poledne se vyčasilo a vše hned vypadalo veseleji.

Tak vesele až jsem si dal pauzu, natáhl se do závětrného svahu a vstřebával vitamín D. Nakonec ale bylo třeba běžet dál.

Přes Falmouth Bay je vidět má cílová destinace – Falmouth a to i s hradem napravo.