Tato trasa vede povětšinou po značených cyklostezkách, je dlouhá 20km a já ji většinou běhám ráno po noční.

V Běchovicích je třeba překonat rušnou ulici Mladých Běchovic a dostat se na cyklostezku A259. Tou proběhnu Parkem demokracie do Dolních Počernic, zprvu po pískové cestě trochu do kopce, pak po asfaltu pod Pražský okruh a pak z kopce až k rybníku. Tady se přeběhne hráz a pokračuje se do zámeckého parku, následuje přeběhnutí Národních hrdinů a napojení se na A25, která vede klidnou zástavbou až do Hostavic. Následuje rovinka podél železnice a krátký prudký kopeček k ulici Broumarská v Kyjích, kde se proběhne kolem sv. Bartoloměje a pokračuje se k nádraží. Za nádražím následuje klesání ke Kyjskému rybníku, stoupání nad zahradní kolonii (kde odbočuji když běžím na Balkán) a opět seběh k Průmyslový. I když jsem stále na cyklostezce (A1) tak mne na lesní cestě čekají schody dolů k Hořejšímu rybníku což je třetí a poslední rybník na trase. Zde se odděluji z A1 a zkratkou kolem nově stavěných domů se dostávám na A43. To je naprosto fajnová asfaltka, bez jedinýho kopečku s mílovou rovinkou, která odděluje první polovinu trasy a vede až k Rokytce ve Vysočanech, kde se z ní stává opět parková cesta. Podle Rokytky se běží víceméně ve stínu až k podchodu pod Spojovací/Čuprovou, kde se cesta od řeky odvrátí, ale po chvilce k ní opět přilne a pokračuje do Libně. Tady je třeba přeběhnout rušnou Zenklovu ulici, abych se dostal kolem libeňského sokola do Thomayerových sadů. Následují poslední metry kolem Rokytky, která je od slepého ramene Vltavy oddělena monstrozitou nejspíše protipovodňového charakteru. Podél ramene vede pěšina osázena rybáři odkud jsou vidět různá kotvící plavidla u Libeňského ostrova, na jehož cíp upozorňuje malinký maják, to už jsem u té pravé Vltavy a napojuji se na cyklostezku A2. Podbíhám tři mosty, skouknu pokrok na výstavbě Nového trojského a pomalu se blížím ke sportovnímu kanálu. Tady se krom běžců, cyklistů, bruslařů a pejskařů začínají objevovat i kajakáří plahočící se s loďkou a těšící se do studené vody. U břehu je taková menší tribuna, kde v pracovní den sedí leda tak nějakej trenér, ale o víkendu, kdy jsou závody se i slušně zaplní. Trénuje se tu snad každý den a tak je na trase i nějaké to rozptýlení. Od kanálu už to je jen co by kamenem dohodil k lávce ze Stromovky a k Trojskému zámku. Zbývají poslední dva kilometry a dají dost zabrat, protože se potřebuji dostat až pod 314m vysokou Velkou skálu. Opouštím A2 a napojuji se na A273, z které někdy odbočím a pokračuji paralelní lesní cestou se schodama, ta vede až k vyhlídce na Havránce odkud je krásný pohled na celou Prahu a dá se tu spočinout ve stínu stromu. Na autobusovou zastávku je to už jen 1km. Dneska vyjímečně se zaběhávám až úplně na Velkou skálu, abych udělal fotku, normálně probíhám pod ní, kde je lepší cesta. Pod skálou už začínají Bohnice. V případě dostatku sil se dá pokračovat po zelené na Ládví a do Ďáblic, pak má trasa 30km.