Výhled z hotelového okna na věž baziliky Santa Maria Gloriosa dei Frari.

Šel jsem na blind. Přešel nějaký mostík, protáhl se pár uličkama, ale na nějaké větší chození jsem se necítil.

Pak jsem narazil na pár místech na vodu v ulicích a tak jsem se vydal na zastávku vaporett s tím, že se nechám raději vozit.

Nejdříve k Náměstí Svatého Marka.

Z pevniny jsem si vyfotil bazilku San Giorgio Maggiore na protějším ostrůvku a zase se nalodil s tím, že si projedu celý Canal Grande.

U kopule San Giorgio Maggiore se sbíhají čtyři kanály – Canale Ortanello, Canle della Grazia, Canale della Giudecca a Canale Grande.

Domy kolem Velkého kanálu rozhodně nejsou stejné, styl ale mají podobný.

Blížíme se k veleznámému mostu Rialto, kde bylo rušné stanoviště gondoliérů.

Na první pohled se jeví Benátky jako naprostá placka, některé ulice se ale zaplavují daleko před ostatníma a naprostá většina města zůstává povětšinou suchá.

Myslel jsem si že loď mne okružní jízdou zaveze opět až k San Marco nicméně linka končila u autobusového nádraží kde jsem vystoupil jen abych hnedka nastoupil na vaporetto mířící zpátky. Za pár minut jsem tedy opět podjížděl Ponte di Rialto, dokonce vysvitlo i podvečerní slunce.

Dalším místem k přechodu Canal Grande je až Ponte dell’Accademia téměř na jeho konci.

Dost bylo plavení se, je čas podívat se na samotné Piazza San Marco. Snad nebudu potřebovat nějaké takovéto návleky. Bláhově jsem si myslel že za vše budu moci platit kartou, nicméně Itálie stále dost jede na hotovosti a tak nemám eura k utrácení za blbosti.

Prostor před Dóžecím palácem sice byl trochu pod vodou, naštěstí se dalo projít podloubím knihovny Marciana. Jinak bych musel koupit návleky nebo počkat na odliv. Chození na boso jsem měl jen jako variantu pro velmi kritickou situaci. Ty dva červené sloupy na balustrádě značí místo kde stával benátský dóže a odkud rozhodoval o popravách, proto ta červená barva, prý.

Bazilika svatého Marka je hned vedle Dóžecího paláce takže není divu, že voda byla i tu. Náměstí svatého Marka není dokonale rovné a tak se dalo suchou nohou obejít po jeho okraji.

Byl tu i malá lešenářská zábrana na kterou šel položit foťák a já tak mohl využít samospouště.

Nechyběl ani turista obletovaný holuby, to už voda pomalu opadávala.

Šeří se a já se rozhodl dnešní den ukončit. Zpátky tedy ke stanovišti vaporett poblíž kterého bylo ukotveno i několik gondol.

Smráká se ještě rychleji než přichází příliv.

Na jídlo jsem opět nezašel. Na klasickou restauraci jsem neměl náladu a v místních fastfoodech se dalo kartou platit až od deseti eur. Stejně jako včera jsem zašel do obchodu kousek od hotelu, koupil si dva malé pizzové chleby, sušenky, džus a pivko. To mi stačilo.