Benátky – 3.den
Posleddní den v Benátkách a ještě ráno jsem přesně nevěděl jak ho strávím. Určitě jsem nechtěl celé dopoledne proležet v posteli takže jsem vstával ještě za šera, ale chvilku trvalo než jsem se nasnídal, takže v ulicích jsem byl až o půl deváté. Jemně mrholilo což také přispělo k tomu, že jsem se opět nalodil na vaporetto a přesunul se na Murano, kde jsem se chtěl podívat do některých ze sklenářských dílen.
V tomhle malým pokojíku jsem přespával.
Ráno + mrholení = prázdné ulice a možnost vyfotit se na jednom z mostíků.
Poslední ohlédnutí na věž baziliky Santa Maria Gloriosa dei Frari z Velkého kanálu.
Opět na zastávku San Marco, kde bylo třeba přestoupit.
Vyfotil jsem včera benátský orloj nebo ne? Za chvilku mi jede loď tak jen z dálky, stejně je všude voda. Mimochodem stejně jako Hanuše i místního tvůrce orloje dali oslepit. Nevděčná práce být hodinář.
Překvapivě dlouhá plavba, od San Marka k Muranu to trvalo téměř hodinu, během které povětšinou mrholilo skončila na stejném místě kde jsem se poprvé vylodil.
Na prvním místě, jen kousek od přístaviště, sklář nejdříve vyfoukl vázičku a pakudělal ještě koníka. Zas tak těžce to nevypadá 🙂
I druhé místo jsem měl vyhlídlé z mé předešlé návštěvy tohoto ostrova. Už ho jen zbývalo najít. Mezitím jsem byl rád že jsem měl šanci tu být za pěkného počasí, šedavo je takové nevděčné.
Na druhém místě se platilo 5eur vstupné, ale bylo tu teploučko a dalo se sednout. Když jsem sem nakoukl předevčírem tak tady tvořil něco z velkého kusu skla, dnes bohužel dělal jen menší věci.
Nahřát, občas přifouknout, vyválet v barevném písečku z Mont Blancu a na závěr dát do mističky kousek papíru který okamžitě vzplane jako důkaz, že hmota je stále ještě rozpálená. Sklo pak putovalo ještě do pece kde bylo ponecháno přes noc. Až poté putují do obchodu.
Během programu jsme náhle byli upozorněni že bude bum. Já vůbec netušil co si pod tím mám představit. Chlápek začal foukat do tyče, já si to natáčel a najednou se ozvala fakt velká rána, div že jsem nepustil foťák. Nikdy mne nenapadlo že sklo jde nafouknout jak bublina a eventuálně i prasknout. Přitom to je naprosto jasný.
Zpátky v Benátkách. Ne všechny domy tu jsou výstavní.
V tomhle počasí gondoly zas tak romanticky nevypadají a po pravdě ani za hezkého počasí mi to moc zajímavé nepřišlo. Možná kdyby nebyl na kanálech takový provoz, tak by to bylo jiné.
Pohled z Ponte di Rialto na Canal Grande.
Některé značky asi jinde než v Benátkách neuvidíte. Také názvy ulic byly neobvyklé. Žádné kovové desky nýbrž pěkně vyvedené do omítky, praktická sgraffita.
Po městě jsem pak putoval bez jasného cíle kam mne nohy zavedlly, takže kde je tohle opravdu netuším.
Dostal jsem se i do jakési “dělnické čtvrti” kde bylo zřejmé, že domy byly postaveny později než ty kolem Velkého kanálu. To už přestaly i drobné přeháňky což bylo fajn, ale také se začalo stmívat což už tak dobré nebylo.
Tento 3,5km most spojuje Benátky s kontinentem a já po něm zanedlouho přejedu do Mestre, kde budu několik hodin čekat na autobus do Brna.
Značka slepé ulice (kanálu) vtipně posloužila jako kříž.
Canal Grande z Ponte degli Scalzi.
Budova nádraží sem úplně architektonicky nezapadá. Co mne překvapilo je, že ani zde ani v Mestre nebyla na nádraží čekárna kde by se dalo sednout bez toho abych si musel koupit něco k jídlu nebo pití.
Poslední fotka z nábřeží před benátským nádražím Santa Lucia s kostelem San Simeone Piccolo a hladinou Velkého kanálu.
A to je z Benátek vše. Poslední den přibylo na kartě dalších 146 záběrů. Na můj vkus tu bylo až příliš mnoho lidí a to i přesto že nebyla sezóna. Samotné Benátky mi tedy k srdci moc nepřirostly. Ne že by nebyly hezké ale nějak mne to tu nevtáhlo. Možná za to může únava nebo počasí. Murano a Burano mi přišly příjemnější možná i proto, že jsou vzdušnější. Návštěvy určitě nelituju, ale na návrat to moc nevidím.