Mezopotánské mince někdy z druhé poloviny třetího tisíciletí před naším letopočtem. Zhruba ve stejné době zde byla populární závaží v podobě spících kachen. Na posledním obrázku je kupní smlouva k pozemku, za který nějaký pan Tupsikka zaplatil 23000 litrů ovsa, 7kg vlny a 18 litrů oleje.

První mince z elektra (slitina zlata a stříbra) byly dělány přesně na váhu, protože právě obsah kovu určoval jejich hodnotu. Podle poměru kovů se lišila i barva mincí. Od velmi jednoduchého vzoru razidla se postupně výtvarná stránka zlepšovala. Po dobití Lydie, kde se razily, Peršany, se na mince dostává portrét Dariuse. Sedmé až páté století před naším letopočtem.

Mezi 6. a 3. stol.př.n.l. používali v Číně tzv. spade money (lopatkové penize?). Velikost se dost lišila, ale ani ty nejmenší bych v kapse nosit nechtěl. Vzhledově byly odvozeny od různého nářadí. Na poslední fotce jsou tři vzorky tzv. knife money (nožové peníze?), které velikostně odpovídaly kuchyňským nožům.

První dvě mince jsou z 5.st.př.n.l. a pocházejí ze severní Indie. K původní ražbě z mincovny se postupně přidávaly další od směnárníků, které stvrzovaly jejich pravost. Další dvě už jsou z Evropy (3.-6.st.př.n.l.). Některá řecká města používala místo písma svůj symbol, aby byly “čitelné” i pro analfabety. Jablko patřilo Melosu a růže Rhodosu .

V Aténách se 260 let (520-260př.n.l) platilo mincemi, které měly na jedné straně Alexandra a na druhé sovu. Stejná sova se nyní nalézá na řeckých eurech. V Římě nechal César razit svou podobiznu na denáry v roce 44 př.n.l. a i tato drzost přispěla k jeho zavraždění. Brutus už se svým zobrazením takový problém neměl a v roce 42 vydal svoji verzi, která je vidět na dvou posledních fotkách.

Zobrazování živoucích vládců se nakonec ujalo. Nero si dával záležet, aby mince zachycovala vždy jeho aktuální podobu a je tak pěkně vidět, jak se postupně vyžíral. První mince z roku 51, poslední z 66. I takhle se člověk dokáže za patnáct let změnit.

Při čtení bible mi nikdy nebylo jasné, proč před chrámem byli směnárníci a teď už vím proč. Důvodem byla větší oblíbenost libanonských šekelů (první dvě fotky), které měly větší obsah stříbra oproti těm římským. Na třetí fotce je verze s Augustusem ražená v Antiochu ve 3.st.př.n.l. Poslední fotka znamená skok do 20.století (r.1901) a je na ní pokladna od Tiffanyho.

Zpátky do minulosti a do Číny. Tady, během dynastie Tang v 7.století, zavedli standartizovanou měnu (první obrázek), která inspirovala i okolní země. Tangové také uvedli první papírové peníze. Jejich původní název byl “feiqian” neboli létající mince, který poukazuje na praktičnost, které papírové peníze přinesly. Třeba tento list (druhý a třetí obrázek), který byl velikosti cca A3, měl hodnotu přibližně šestinásobku mincí vlevo.

V Británii se začaly koncem 18.století k výrobě mincí používat parní lisy, což mělo zkomplikovat práci padělatelům a zároveň umožnit masovou produkci. První, kdo s touto produkcí začal, byl majitel soukromé mincovny Matthew Boulton. Na prvních dvouch fotkách je pozlacená a střibrná “Cartwheel” penny, na třetí měděná mince z roku 1797, kdy se s parním lisem začalo. Boultonovy lisy si pořídili i Rusové a začali na nich razit nové rubly. Starý rubl z roku 1781 je na čtvrté a páté fotce, ten nový, z roku 1808 je na fotce páté.

Byly tu i ukázky z pokladů. 160 zlaťáků z roku 160 (na první fotce) bylo nalezeno v roce 1911 pod podlahou římského domu v Cortbridge. Ty z třetí fotky bly nalezeny v potopeném vraku z první poloviny 17.století poblíž Salcombe v roce 1995. Uprostřed, na červeném podkladu, jsou pak různá závažíčka, která se používala v na zlato bohatém, Asantském království v západní Africe v 18.století.

V 18. a 19.století zaznamenávaly regionální banky v Británii velký rozmach. Každá z nich si tiskla bankovky podle svého designu. Na poslední fotce je pak velmi nepraktické platidlo z ostrova Yap. Vystavené mělo asi metr v průměru, ale existují i větší než třímetrové a ostrované je ještě stále občas používají pro tradiční platby.

Německá hyperinflace po 2.sv.válce je obecně známá, to že ji měli i po té první, jsem už ale nevěděl. Na první fotce je 500 000 000 marka z roku 1923. Půl milardy se zdá jako hodně, ve srovnání s tím, co měli v Maďarsku v roce 1946, se měřítko ale změní. Na druhé fotce je totiž bankovka v hodnotě 100 000 000 000 000 000 000, tedy sto miliónů miliard a jedná se o největší dosud vydanou bankovku na světě. V lednu 1946 se ceny zdvojnásobovaly každých 15 hodin a pengo muselo být nahrazeno forintem.

Ve vitrínce Sovětský svaz, Čína a Kuba byly vystaveny i československé bankovky. Popisek říkal, že obrázky vojáků, pracovníků a továren byly použity pro vnuknutí dojmu pokroku, vojenské síly a blahobytu… Hned vedle visel zarámovaný “plakát” vytvořený ze zimbabwských dolarů s nápisem “Vyjde levněji vytisknout toto na peníze nežli na normální papír”. Zaujalo mne, že na každé bankovce bylo i omezení platnosti. Na padesáti milionce vydané 2.4.2008 třeba bylo napsáno použití do 30.6.2008.