Jak už jsem se tu minule zmínil, stavil jsem se na den v Bruselu. Nic moc jsem od něj nečekal a tak jsem doufal v příjemné překvapení. Když se totiž řekne Brusel, tak se mi, krom EU institucí, vybaví jen čůrající chlapeček a Atomium. Jestli má nějaké skryté půvaby, tak zůstaly přede mnou schované, takže očekávání se naplnila a důvod pro případný návrat nemám. Hold zůstane pouze průjezdním místem při cestách do práce.

Budova Hotel de Ville dominuje Velkému náměstí. Jen o pár set metrů dál, stojí katedrála svatého Michala a Guduly.

Autobus Eurolines mne vysadil o půl sedmé u Severního nádraží a první dojem byl takový, že tu mají celkem dost bezdomovců. V tomto jsem se utvrzoval celé ráno, někdy kolem desáté se ale vytratili. Do centra to nebylo z nádraží moc daleko. Stačilo držet jižní směr a za chvilku jsem byl u dvou míst, o kterých se můj papírový průvodce zmiňoval jako o nejzajímavějších. Prvním byla katedrála svatého Michala a Guduly, která byla stavěna ve 13.-16. století. Vedle ní stála budka s obrazovkama ukazujících hnízdo sokolů, které bylo na jedné z věží. Druhým pak je Velké náměstí (Grand Place). Čekal jsem něco velikostně srovnatelné s pražským Staromákem, ale dočkal se spíše brněnského náměstí Svobody.

Atomium je od centra daleko a tak k odškrtnutí zbýval jen čůrající chlapeček – Manneken Pis. Nebýt čtyř turistů, kteří u něj zrovna stáli, tak bych ho nejspíš přešel. Jeho popularita je mi záhadou a možná to něco svědčí o celkové atraktivitě tohoto města, když se jeho symbolem stane právě tato nevýrazná figurka.

↓ Tak, konec negativ, je čas na mírná pozitiva ↓

V jižní části Dolního Města jsem zaregistroval celkem vysokou koncentraci různých maleb na zdech, které ulice zpestřovaly. Je to taková blbost, skoro nic to nestojí, starat se o to nemusí a město přece působí o stupeň lépe.

Kromě nudné “čůrající” fontány, jsou tu vtipnější/zajímavější. Já třeba narazil na tyto dvě. Lidská byla kousek od Velkého náměstí a ta opičí u náměstíčka s výtahem k Justičnímu paláci.

Na blešáku ve čtvrti Marolles se krom omšelé sbírky motýlů objevil i obrázek pražské Staroměstské radnice.

V Horním městě je celkem dost zelených ploch s vzrostlýmy stromy. Na kraji jedné z nich, Leopoldova parku, je i budova Evropského parlamentu. Na konci Jubelparku je pak jistá obdoba Braniborské brány no a večer jsem narazil na Don Quichota. Cervantesův hrdina je možná výstižnou postavou v souvislosti se všema těma evropskýma institucema 🙂