Mile mne překvapilo, že si na film o událostech, které předcházely výstupu Radka Jaroše na K2 i samotné dovršení Koruny Himaláje, našlo do kina cestu celkem dost lidí. Myslím, že nás bylo kolem třiceti. Myslel jsem si, že to bude hlavně o samotném výstupu na druhou nejvyšší horu planety, a že první záběry budou z odletové haly pražského letiště ale nebylo tomu tak. Pokud se snad na tento dokument budete chystat a z nějakého důvodu nebudete stíhat začátek, tak přijdete, alespoň pro mne, o nejvtipnější záběr celých 100minut.
Napsal jsem to tak blbě, že to vypadá, že zbytek snímku už  nestál za to, což by byla milná představa. Vše začíná výstupem na Annapurnu, kde ve stanu kouká Jaroš na svý prsty u nohy a žoviálně říká něco ve stylu, že by bylo blbý o ně přijít. Celé patálii s amputacemi je věnována asi půlhodina a je to dost osobní. Až mi to přišlo trochu nepříjemný. Ději to ale svědčilo. Ono je to celé dost o osobě a osobnosti Radka Jaroše, hory tu jsou jakoby mimochodem. Velmi trefná byla Jarošova poznámka, že amputované prsty vytvářejí mnohem lepší PR než  výstup na jakoukoli horu.

Já, jak tu jsem celkem často, jsem ovlivněn budhismem. Dalajláma by asi řekl, že smrt je pouhé převlečení kabátu, žádná tragédie… já se teda jako rád vracím domů, jsem rád že vidím opět rodinu a známé… problém je ten, že nikdo z nich budhistou není.

Takovým hlavním průvodcem nám je jeho dcera a tak dost prostoru dostávají i rodinné vztahy. Nepřipadlo mi, že by si tu Jaroš nějak honil vlastní triko. Je tu kolikrát v situacích kdy tápe a je si vědom toho, že něco je špatně. Právě proto se mi celý dokument velmi líbil. Byl takovej opravdovej. Napsat by se toho dalo ještě víc, ale lepší bude, když se na to podívate sami. Je to udělané tak, že si na tom to své najde muž i žena. Rozhodně to není jen pro ty, co mají rádi hory. Něco jako Jak vytrhnout velrybě stoličku 🙂