Jelikož mi autobus do Prahy jel až druhý den dopoledne z Londýna a já musel být v Newton Abbot brzy ráno, abych stihl spojení, tak jsem se rozhodl pro pěší cestu. I sem jsem šel pěšky, po hlavní silnici to ale nebyla nějaká zábava a tak jsem tentokrát zvolil hezčí, vyhlídkovou trasu. Počasí mi přálo a tak krom doškových domů bylo i pár pěkných výhledů.

Z Lustleighu vycházím po poledni a jak jinak než do kopce. Na kraji vesnice je opět pár starých domů. Kousek odtud se odděluji z asfaltky a přecházím na lesní cestu, která vede až k řece Bovey. Toto místo se nazývá Lustleigh Cleave a je tu pěkný lesík.

Řeka je tu v peřejích pěkně rozvodněná a tak jsem rád, že most vypadá solidně a přecházím na druhou stranu. Odtud to je přímo do krpálu. Ten naštěstí netrvá moc dlouho a je vystřídán pouze mírným lesním stoupáním, které mne dovede až do vesničky Water, kde se opět napojuji na asfalt. Cesta vede podél kopce Black Hill a je odtud vidět skalisko Hound Tor na protějším kopci. Bohužel je téměř v přímém protisvětle a tak se mi ho daří zachytit jen jako siluetu.

Pod Black Hill si dávám pauzu na jablko. Ohryzek nejdřív háži vedle sebe, pak se ale objevují koně a já se rozhoduji se s jedním z nich o ohryzek podělit. Ten se pak stává krapet vlezlejším a já jsem tak poprvé kousnut do zadku… Trochu jsem se bál, že se mnou půjdou až na silnici. Naštěstí ale věděli, že patří na louku, kde také zůstali. Výhled tu stál taky za to↓.

Do kopců se mi nechodila nějak lehce, asi se projevil dohánění a nahánění běžeckých kilometrů. Tohle bylo naštěstí už poslední stoupání, které mne dovedlo do Haytoru. U tohoto byly na kopci podobné skály jako Hound Tor. I když tyto jsou o poznání blíž, tak než jít do dalšího kopce, raději klesám dle plánu k Ilsingtonu.

Do Ilsingtonu dorážím za počínajícího šera a jsem překvapen o jak pěknou vesničku jde. Sdržuji se zde trochu déle, protože na webu StudentAgency právě zlevnily jízdenky na sobotní dopoledne a já se tak probírám na místní kamenné lavičce pomalým mobilním internetem, abych jednu zakoupil. Opravdu je rozdíl, jestli je pokrytí 3G a nebo ne. Nakonec se zadařilo, z vesnice ale odcházím až za šera, které se za chvilku mění v tmu. Víc fotek tedy není a myslím, že už toho k vidění ani moc nebylo. Pěknou procházku končím o půl deváte ve Stover Country Parku, kde u turistického centra prakticky hned usínám. Druhý den totiž vstávám už o půl čtvrté, abych stihl náhradní dopravu do Exeteru, odkud již pojede normální vlak až do Londýna. To se naštěstí daří, dokonce s asi hodinovou rezervou a já tak už můžu psát tyto řádky ze slunečné Prahy.