Ráno jsem kousek popojel a zaparkoval v Bourton on the Water. V okolí jsou podle mapy rybníky jak jsem ale později zjistil tak jsou oplocené a nedá se k nim volně dostat. Začátek procházky tedy nenaplnil očekávání, pak se to ale přeci jen zlepšilo.

Bourton on Water je pěkné městečko s mostky přes řeku Windrush, já šel ale přímo ven protože jsem se těšil na rybníky a na podzimní vrby. Prostory kolem rybníků ale byly soukromýma pozemkama a ani přes plot toho k vidění moc nebylo. Z bezprostředního okolí městečka tak mám jen fotku repliky obydlí z doby železné.

Je sobota a na počtu pejskařů je to znát, naštěstí ale jen v blízkém okolí Bourtonu a jak se vzdaluju tak i jejich počet exponenciálně klesá. Podle plánu jsem měl jít přímo na jih po Donnington Way ale nějak se mi podařilo směřovat na východ a já došel až k Rissingtonům odkud následovala korekce přes pole k Farmingtonu.

Dokonce opravdu vysvitlo slunce, jediné podzimní barvy nicméně byly jen na poli určené k zaorání. Krátce po napojení se na Donnington Way procházím malou usedlostí pak ale zpátky mezi pole tentokrát po silničce.

Docházím do Sherborne kde to vypadalo že lidé dostali jeden architektonický výkres a podle toho nasekali většinu vesnice.

Byla tu možnost zacházky přes les které jsem využil a konečně se tak dnes dočkal podzimních stromů. V lese samotném tedy bylo stále zeleno, ale solitéry v polích a na lukách už barvu chytly a šlo jen o to, jestli zrovna bude svítit sluníčko aby pěkně vynikly.

Vycházím na druhé straně Sherbornu (asi o půl kilometru dál) a pokračuji dále po silničce až do Farmingtonu.

Při vycházení z Farmingtonu jsem stále doufal že mi štěstí vydrží a dešti se vyhnu ale chytil mne už pár set metrů dál. Přetahovanou mezi mrakama a sluníčkem nakonec vyhrálo zataženo.

Zpátky do Bourtonu tak docházím nejen za šera ale i za mokra. Alespoň že už dopadá jen posledních pár kapek a nenutí mne to jít hned k autu.

Na parkovišti kde mám auto bohužel není povolené parkování přes noc a když si můžu vybrat tak stejně raději spím někde mimo aglomeraci. Na mapě vybírám parkoviště které je hned u hlavní vedle Northleach a při vjezdu zjišťuju že patří k restauraci Old Prison. Plno tu rozhodně není a tak zajíždím trochu stranou a za chvilku už spím. Další den volna je za mnou.