V sobotu jsem opět dělal doprovod do falmouthského kina. Tentokráte na Dawn of the Planet of the Apes (Úsvit planety opic). Hráli to ve dvou sálech, v prvním normální a v druhém 3D verzi. Jelikož vozíčkářské místo na normální produkci bylo již obsazeno, tak jsem si odbyl svou 3D premiéru.

Den předtím tu dávali v TV úvodní díl – Rise of the Planet of the Apes (Zrození planety opic) z roku 2011, takže jsem byl dokonce i v obraze o co jde, jinak bych asi trochu tápal. Naprostá většina opic má s lidmi ty nejhorší zkušenosti, protože sloužily jako pokusná zvířata, vyjímkou je jejich vůdce, který byl od mala vychováván doma a ne v laboratoři. Opice jsou inteligentní kvůli působení léku proti Alzheimru a lidstvo je zdecimované virem. Zatímco Zrození mi přišlo celkem uvěřitelné a moc věcí, nad kterýma bych se pozastavil tam nebylo, tak Úsvit vyžadoval myšlení vypnout.

Tím netvrdím, že to byla blbost, já jen od sci-fi čekám i trochu inteligence. Tady je to založené jen na konfliktu mezi těmi, co chtějí řešit věci násilně a těmi, co jsou pro smír. Důvod pro konflikt i jeho samotný vývoj je jedna z věcí, proč je potřeba nechat šedé buňky mozkové odpočívat. Podívaná dobrá, ale z 3D jsem nijak unesenej nebyl. Působilo to, asi až na tři scény, tak nějak levně. Efekt silně připomínal 3D pohledy co se prodávaly po Praze někdy před deseti lety, jen to bylo barevné. Nevím, jestli mají 3D verze oproti 2D nějak upravený kontrast, ale jeho ztráta po nasazení tmavých brýlí je docela velká. Do budoucna u mne tedy vítězí klasika.

Pokud chcete zajít na poloakční film bez spousty krve, který se snaží věnovat i humanitnímu tématu, ale je dobré u něj hlavu vypnout, pak je to film pro vás. Mně se to celkem líbilo. Hnedka po shlédnutí se mi to zdálo super a lepší než předešlý díl, s odstupem jednoho dne už ale píšu to co píšu. Oba dva díly jsou dost jiné a tak je asi není zrovna fér srovnávat. Na oba dva bych klidně šel ještě jednou.