Včera jsem očividně dospal veškeré manko, protože jsem se dnes probudil už o půl šesté a pak už jsem spal jen na půl oka. A to jsem šel spát ve dvě. Předtím, než jsem si šel pro skútr tak jsem posnídal banánovej šejk, vaječnou omeletu a ledovou kávu s mlékem.

Asi ve čtvrt na deset jsem se objevil u půjčovny, chlápek akorát přišel a tak jsme hnedka vyrazili na parkoviště. Ovládání je vskutku jednoduché a tak jsme se za pět minut zase vraceli. Kde je páčka na světla a jak se řadí mi řekl jen jednou, ale kde je klakson třikrát. To jsou ty priority 🙂 Na to jak se dostanu k nádrži jsem se musel zeptat sám. Nakonec je to jiná motorka než mi ukazovali včera, ale prý je lepší, protože japonská, ta včerejší byla čína. Vypadá už trochu starší, ale zas na ni nebude každej novej škrábanec vidět. Dostal jsem i helmu, která mi přijde krapet menší, ale jinou už neměli. Krosna se vejde tak akorát.

Než jsem se vymotal ze Saigonu, tak uplynuly skoro dvě hodiny, během kterých jsem nabral plnou nádrž, abych se moc nestresoval. Po vylodění z trajektu přes řeku Dong Nai už se orientovalo lépe a já se zajel jen dvakrát a to jen o pár set metrů.

V poledne jsem si dal pauzu a zašel na čerstvej kokos. Dobrota. Krom výborné tekutiny jsem tam měl i dužninu, takže jsem byl po jednom celkem sytý a druhý jsem si dal už jen tak pro chuť a většinu dužniny jsem nechal. Štáva byla přece jen lepší. Celou dobu jsem se pohupoval v síti a tak se mi ani nechtělo moc pokračovat.
Následující tři hodiny nebyla krajina nic moc a tak jsem si alespoň zažíval řízení. Z auta jsem třeba zvyklý, že pravá noha je plyn a tady to je brda a pak taky řazení dolů mi dělalo trochu problémy, ale za ten den si to celkem sedlo.

Ve čtyry jsem konečně dorazil k moři. Bylo celkem větrno, takže i trochu vlny a tak jsem plavání zatím odložil. Na jedné ze dvou pláží, kde jsem zastavil, se zrovna fotila nevěsta s ženichem a během těch pár minut dvakrát upadla do vody, pak taky klečeli v mokrém písku a to vše v dlouhých bílých šatech. Oni totiž nezůstávali jen na suchu, ale zašli i do vody a pak přišla vlnka…

Snažil jsem se najít nějakej bivak na pláži, ale přes písek se s motorkou nedalo a cesta vedla vždy k nějakému baráčku. Skončil jsem tedy v penzionu a to celkem na poslední chvíli. Zastavoval jsem ještě za světla, uplynulo čtvrt hodiny a už byla tma.
Před odjezdem ze Saigonu jsem se nenamazal opalovacím krémem, to jsem udělal až u kokosů a když jsem si před chvílí sundával hodinky, tak jsem se divil, jak jsem za ten den zčervenal. A to mi ani nepřišlo, že nějak extra svítí sluníčko. Na skútru to asi dost klame.

Spím ve vesničce, která se jmenuje buď Bang Ghia Phong nebo Nam Phong, což je kousek před La Gi, kde budu zítra asi snídat.