Dnešní vývoj nálady byl vzestupný. Ráno, kdy mne ještě stále trápila ztráta krabičky s paměťovýma kartama, kdy jsem k nosiči připevňoval včera definitivně odpadlý vrchní kryt řetězu, kdy jsem projížděl studeným mrakem a kdy jsem bez úspěchu zastavil u šesti bankomatů, přešlo do večera, kdy už jsem měl v kapse vybranou hotovost, ve foťáku slušné fotky, opravenou motorku a ještě sms v telefonu, že jsem strejda.

Snídani, kterou jsem vyměnil za vecerní pivo, jsem vynechal a už před osmou vyrazil. V SaPě jsem zastavil u prvního bankomatu, kde jsem si chvíli počkal, protože na chlápka přede mnou byl limit očividně nízký a vybíral snad 10x. Mou kartu bohužel mašinka neměla ráda a psala mi, ať kontaktuji svoji banku. Přešel jsem vedle k bankomatu Agrobanky, ten ale nefungoval. Popojel jsem ke stanici lanovky, kde jsem bankomat včera zahlédl. Když jsem k němu přišel, tak se zrovna nahrávaly WindowsXP, takže jsem měl spoustu času dojít si na záchod. Stejná banka jako v SaPě – BIDV a také stejná zpráva o kontaktování banky. V dalším městečku byla opět nefunkční Agrobanka, o město dál další a opět i BIDV, která stále nezměnila názor. Naštěstí o kousek dál byla VietinBank, kde už papírky (teda plasty) zašustily. Limit tu by bohužel jen dvě mega a tak asi budu muset ještě někde vybírat.

S pěnězi v kapse jsem z Lai Chau odbočil na vedlejší a mířil směrem k Sin Ho, kde by měl být dnes a hlavně zítra, trh. Cestou je pár menších čajových plantáží. Zastavuji u jednoho z obchůdků, kde si sice nic nevybírám, ale když prodejce vidí řetěz mé motorky, tak říká, ať s ní skočím za roh do servisu. To jsem chtěl udělat jakmile vypadnu z turistické SaPy, protože i mně se zdál dost povolený a tak tohle přišťouchnutí vítám. Mechanik odebírá z řetězu dva články a svářečkou spravuje kryt řetězu. Celou tu asi půlhodinu si říkám, kolik to bude asi stát. Tipuju stovku a když to budou dvě, tak se budu hádat. Skutečnost mne nakonec málem vyrazila dech. Platil jsem totiž jen 10k, tedy v místních poměrech jedno pivo nebo půlku kafe! Nevím, jak hodně je to dáno vesnicí a nejchudší vietnamskou provincií (nepsal jsem to už o nějaké jiné?), ale tak jako tak, rozdíl v řízení k nezaplacení. Žádné rachtání a motorka po přidání plynu bez prodlevy akceleruje. Dokonce mi trochu seřídil šlapku brzdy, takže už nemusím tolik prošlapávat. Jak jsem tak na něj koukal, tak seřizoval i zadní kolo a mně se teďka zdá, že se řidítka tolik (resp vůbec) neklepou.

Jak jsem si tak spokojeně jel, tak jsem odbočil kde neměl a naprosto nevědomky zastavil na cukrovou třtinu bez toho, abych zkontroloval, kde jsem. Nakonec se ukázalo, že to bylo dobře. Jak ta zastávka, kde jsem za půllitřík platil jen 5k. Pro srovnání cena na jihu většinou 10k, tady 15k. Začínám to tady mít rád 🙂 Nesprávná cesta mne zavezla až k nádrži, kde jsem si zašel do jedné vesničky, kde jsem byl pro děti prvotřídní atrakce, vůbec ale neotravovala a udržovala si trochu odstup. Oproti barevným “kostýmům” co se nosily v SaPě, je místní oděv černý, jen s menšími barevnými proužky. Všichni byli takoví plaší, že jsem ukradl jen jednu fotku a i to jsem si připadal blbě. Na křižovatce netrpělivě čekám před davem lidí, než se mi zaměří gps a zjišťuji, že jsem jinde než bych měl být a tak se za mírného smíchu kolemstojících vracím stejnou cestou, s výhledem na přehradu a hory, zpátky.

V dálce je slyšet hřmění a tak se nalaďuji na spaní pod jedním z přístřešků u cesty. Dojíždím do stejného obchůdku kde jsem měl cukrovou třtinu a kupuji si tu krabici miniroládek, křupavé sezamové placky, jakési malé želé, dva malé sáčky (asi) sojových bobů s příchutí kokosu a dvě pivka. Mezitím spadlo pár kapek a vypadá to, že je po bouřce. Cestou sem jsem si vyhlédl dva z přístřešků, ale nakonec volím třetí. Není sem vidět ze silnice, ale kdyby měla přijít nějaká šílená průtrž, tak se odtud nebude dostávat pohodlně. Žádné těžké mraky na obzoru nejsou a hromy utichly, takže riziko je snad zanedbatelné. Při dojídání poslední z jahodových miniroládek se dozvídám, že mi přibyl další rodinný titul a tak slavnostně otevírám sáček s boby 🙂
Zatím to tu je, jau, TÉMĚŘ bez komárů, možná je ale jen přes ten strašnej kravál, co tu dělá jinej hmyz a žáby jen neslyším. O kousek dál ještě svítí světla malého lomu, jinak, až na pár světlušek, tma jak v ranci.

Zítra tedy ten trh v Sin Ho a pak dále na jih.

— zpětně přidané fotky —

Jedno z posledních ohlédnutí do údolí, kde jsem strávil dvě noce.

Po odbočení z hlavní silnice v Lai Chau.

Příjemné překvapení z cen při první návštěvě servisu.

Stromky na jedné z kopcovitých linií zaujaly.

Zapadlá vesnička u vodní nádrže.

Tradiční místní oděv a má tradiční kompoziční chyba, kdy zapomínám na nohy.