Původně jsem chtěl pro posun k jihu, alespoň jeho části, využít jednu malou vedlejší silničku, ale přes den byl takovej dušák, že jsem raději zůstal na hlavních. Riskovat nějakej tankodrom se mi totiž fakt nechtělo. Myslel jsem si, že opar kolem poledne trochu umizí, ale vydržel celý den. Pozitivem bylo, že alespoň bránil slunci ve vytvoření opravdové pece, i takhle to ale bylo trápení. Situace se zlepšila až po západu slunce, což jsem už ani nečekal.

Podle plánu jsem nejdříve vyrazil ke starým čajovníkům, které se mi dokonce i povedlo najít. Čekal jsem je mnohem zajímavější, to co jsem našel byly jen menší stromy, velikostně tak akorát, aby se pod ně dala dát motorka. Fotit se moc nedaly a tak jsem si spíš užil plantáže mladých okolo.

Na hlavní to byla celkem nuda, takže důvod jet pomalu nebyl, hlavně jsem se snažil přežít to dusno. Přes řeku Da jsem se svezl přívozem a o půl sedmé už byl ubytovaný jen pár kilometrů před Moc Chau.

Zítra okolí Moc Chau a pak dále na jih.

— zpětně přidané fotky —

Čajovníky u Suoi Giang.

Staré čajovníky.

Plody čajovníku.

Břehy řeky Da.