Dneska jsem toho moc nenafotil. Ráno jsem popojel pár metrů a vykoupal se v moři. Kvůli vlnám jen na pět minut a pak pokračoval. Měl jsem v plánu dojet do Dalatu, ale během dne jsem to přehodnotil a plán trochu pozměnil.

Ráno to vypadalo, že v kopcích nade mnou prší a tak jsem si připravil dvě ponča, jedno pro mne druhé pro baťoh, která jsem si koupil v Saigonu, pěkně na vrch krosny, abych byl připraven. Postupně se ale vyčasilo a tak naštěstí nebyly potřeba.

Cesta směrem k Dalatu vedla serpentýnkama pěkně do kopce a mě se naskýtal stále dokola stejný výhled do údolí, jen úhel se měnil. Naprosto jsem přehlídl křižovatku, kde bych mohl zabočit na přímou silnici do Dalatu a nějak jsem přejel na vedlejší, která se zajížděla přes Hiep Thanh. O téhle variantě jsem beztak uvažoval a to s cílem podívat se na vodopády Prenn.
Připadlo mi, že víc jak hodinu jedu jednolitým osídlením. Vesničky a městečka plynule navazovala a nebylo si moc kam odskočit. V Hiepu jsem si dal tři sklenice výborné šťávy z cukrové třtiny (při kterých jsem se rozhodl, před návštěvou Dalatu, udělat si výlet k pár vodopádům) a tak jsem pak vzal za vhod i ne úplnou divočinou. Ještě před tím, jsem ale musel odjet z města. Chytl jsem čas, kdy zrovna skončila škola a tak na silnici byla krapet tlačenice. Na prašném kraji jely souvislé dvě až tři řady dětí na kolech, na které jsem troubil já, pak byl jeden až dva proudy skůtrů a do toho projížděly autobusy a náklaďáky, které zase troubily na mne. To vše na normálně široké silnici. Po odbočení provoz dost ochabl a mne čekala cesta s výhledem na přehradu a okolo rostoucími kávovníky.

Odtud to byl k prvním vodopádům, u kterých jsem chtěl přespat, s názvem Deodai, podle mapy už jen kousek. Dokonce tu byly i cedule. To jsem ještě nevěděl, že jsou na cestě za zamčenou branou. To jsem zjistil, až po dvaceti minutách ježdění po okolních prašných cestách. Před branou jsem chvilku stál a pak na mne houkla pani z protějšího baráku a její manžel mi odemkl. Signalizuji, že bych tam rád strávil noc a nevypadá to jako problém, zamkne za mnou a jde domů. Už se stmívá, ale vypadá to tu jako pěkný park nebo zahrada. Doufal jsem, že si dám pod vodopádem sprchu, úplně pod něj se ale dostat nedá. Moc příjemné by to ani nebylo, je totiž celkem mohutný. Koupu se tedy alespoň v jeho horní části, to už je tma. Z motorky sundávám bágl a karimatku rozkládám pod velkým přístřeškem. Obloha sice jasná je, ale co kdyby. V dáli tedy hučí vodopád, do toho zvuky nějakého drobného živočišstva a já se chystám spát. Zítra bych se rád podíval ještě k pár vodopádům a pak do toho Dalatu.