Vzdálenosti klamou, čas letí a tak jsem navštívil jen dva další vodopády a Dalat opět nechal na zítra. Jsem zvědav, jestli opravdu stačím dojet až k těm jeskyním na hranici Severního a Jižního Vietnamu, zatím to moc nevypadá.

Ráno jsem se byl ještě jednou podívat nad vodopád Bao Dai, abych viděl místo i za světla a bylo to takové zvláštní stát nad propastí, do které padá voda. V období dešťů to asi možné není, ale teď se dalo jít opravdu téměř až na hranu. Jelikož slunce vycházelo za vodopádem, tak jsem se ani nenamáhal jít dolů, beztak byl celý ve stínu.

Cestou k vodopádu Bu Bla hned na začátku míjím odbočku a tak se chvíli projíždím mezi kávovníkovými plantážemi, kde před domy suší nasbírané plody. Nakonec se mi daří napojit na hlavní vedlejší, jen je to o kus dál a pak pokračuju stejnou cestou, jakou jsem sem přijel až se napojuju na hlavní. I přes autobusy, náklaďáky a občasné díry, se jede celkem pěkně.

Samotné vodopády opět chvíli hledám a nakonec je nalézám v samém středu městečka. Hnedka u hlavní silnice je už celkem sešlá vstupní brána. V areálu je několik budov, které pomalu zarůstají vegetací. Je tu pusto a tak parkuju motorku a jdu po cestě dolů, kde očekávám, že bude samotný vodopád. Je to celkem daleko, ale už ho vidím a před ním slonici se slůnětem. Z železobetonu. Lezu do vody, ale úplně až k dopadlišti se bojím.

Ač je to údolí, tak od vodopádu, někdy více někdy méně vane větřík, který nese i drobné kapičky vody. Opravdu pěkné místo a moc nerozumím tomu, že je takhle opuštěné. Kdyby tu ale lidi byli, tak to zase ztratí kouzlo. Klidně bych tu byl i déle, ale jsem trochu nervózní z osamocené motorky, i tak jsem tady strávil hodinu a půl.
Zpátky do sedla a jede se dál, respektive po stejné silnici zpátky.

Stavuji se na jídlo v podobě kachního stehýnka s rýží, kde si zrovna nechává do krabičky dávat jídlo paní, která kačeny převáží na skůtru. Už jsem to tady viděl a byl překvapen, že jsou ptáci živí. Nějak vystresovaně nevypadali, jen si asi říkali, co se to děje. Speciálně pro ty zavěšené u výfuku to musel bejt zážitek. Najeden, pro jistotu neřešící etické problémy s mým oběděm pokračuju k vodopádům Pongour. Jelikož se blíží třetí hodina, tak už vím, že to dneska bude opět nestíhačka.

Odbočku nemíjím jenom kvůli tomu, že jsem u ní zastavil na šťávu z cukrové třtiny. Dokonce je tu i cedule, která se ale naprosto strácí mezi ostatními. Prý je to šest km stále vpřed. A taky to tak bylo. U brány jsem před čtvrtou. Platí se tu vstupné (10k), ke kterému se automaticky připočítává hlídné na skůtr (5k), alespoň se o něj nemusím bát. Zavírají prý v pět. Říkám si, že to je spousta času, ale nakonec to stíhám jen s pár minutovou rezervou. I tak je už brána zamčená a odemyká mi ji chlápek, co tu zrovna pálí listí. Tady už jsem narazil na turisty, ale všichni už odcházeli, takže jsem byl u vodopádů, až na stánkaře, sám. Chvilku teda trvalo, než jsem se k nim dostal, protože areál opět velký jak kráva. Z těch tří, co jsem viděl, jsou rozhodně nejslabší. Sezóní nedostatek vody byl opravdu znát a to i kvůli tomu, že se jednalo, spiše než o klasický vodopád o dost široké kolmé kaskády. Opět jsem si tu zaplaval, i když ne úplně pod samotným vodopádem.

Šance, že bych se za hodinu, kdy bude ještě světlo, dostal do borových lesů nad Dalatem, kde jsem chtěl nocovat je mizerná. I tak se o to pokouším. Po užších i širších prašných cestách se dostávám na asfalt, kde už ale po chvíli padá tma. Jelikož mne světlo mého skůtru při mém normálním posezu trochu oslepuje, tak musím být trochu v záklonu, což není moc pohodlné. Do toho mne oslepuje vše svítíci co proti mne jede. Kdyby nebyly na silnici, díry, neosvětlení cyklisti a zvířata, tak by se to asi nějak dalo, ale takhle, kdykoli proti mne něco jede téměř zastavuji. Už jsem rozhodnut, že dneska budu spát v hotýlku a tak do toho ještě koukám po tabulích. Konečně jeden nacházím, zastavuji, raději kouknu ještě do mapy, jak daleko to je do toho lesa a minimálně hodina by to byla. Zdá se mi že provoz posledních pár minut dost zeslábl, ale když se dozvím, že cena je jen 100k, tak opravdu není co řešit. Beztak potřebuju dobít powerbanku a foťák. Jen to povlečení mohlo být jiné…