Pěkná jízda to dneska byla. Samá zatáčka, nahoru dolů, téměř žádný provoz. Jen počasí mohlo být lepší. Už od rána bylo zataženo, v kopcích párkrát zamrholilo a viditelnost tedy nic moc. Zase to ale mělo jistou atmosféru, která na fotkách asi nevynikne. Neoteplilo se a tak došlo na thermotriko a rukavičky.

Už při prvotním stoupání bylo jasné, že sluncem zalité výhledy do dálky nebudou.

Velká část dnešní i zítřejší cesty je blízko nebo hodně blízko hranic s Laosem. Tak jako každé správné pohraničí i toto je velmi řídce osídlené a já tady, asi během dvou nejextrémnějších hodin, potkal jen asi tři motorky. Dost času jsem strávil focením, takže jsem za tu dobu ujel tak 20km.

Na to, jak tu kolem nic není a jak malý provoz tu je, tak silnice byla překvapivě dobrá. Na některých místech sice její kraje začalo ukusovat jemňounký sliz, ale místa bylo stále dost.

Spěchat se nedalo nejen kvůli zatáčkám a mokru, ale také kvůli zvířatům. Prý se tu nachází nějaký super vzácný jelínek, kterého objevili teprve před pár lety, já tu ale krom slepic viděl jen sele …

… i s prasnicí a krávama …

… a o notný kus dál i buvoly.

Alespoň jsem měl spoustu času na výhledy. Na jednom úseku jsem stavěl snad každé dvě minuty, ale většinu jsem se snažil projet bez zdržování, to bych tam byl ještě zítra.

V jedné vesnici byly na jednom plácku tradiční budovy. Kolem hlavní byly o dost menší, do ktedých šlo nahlédnout, ale nic zajímavého tam nebylo. Ta hlavní byla ale pěkně malovaná a to jak zvenku tak i zevnitř. Nejednalo se o nějaká srdíčka nebo vzory, ale o lidi a zvířata. Nechyběl ani vrtulník. Jen nevím, jestli to byl symbol pokroku a nebo symbol odboje proti Američanům.
Dneska spím v Luoi a zítra to vypadá na bivak. Je tam totiž asi 240km dlouhej úsek bez výraznější civilizace a to v kuse stejně nedám. Je to k němu asi 100km, takže jestli ujedu stejně jako dneska, tedy alespoň 160, tak ukrojím tak akorát, abych to pozítří dojel. Jsem zvědav, jestli tam bude signál a hlavně doufám, že nebude pršet a namísto toho bude slunečno.