Šťastný nový (lunární) rok 2016! Co se počasí týče, tak se toho moc nezměnilo. Během dne jen párkrát nesměle vykouklo slunce, jinak zataženo. Alespoň že bez deště. Z ubytování se vykopávám ještě později než posledních pár dní a jelikož po pár minutách zastavuji na snídani, tak se na cestu vydávám vlastně až před půl jedenáctou.

Ve Vietnamu začalo týdenní volno a tak jsou po vesnicích hloučky lidí a probírají (asi) včerejší oslavy. Nechybí ani děti, které tvoří buď čistě holčičí a nebo klučičí skupinky. Projíždění usedlostmi je tak zajímavější, protože většina z nich mává a volá helou, ale bohužel je také spousta provozoven zavřena. Několikrát tak na mne kroutili hlavou, že otevříno není. Když se mi to stalo u pumpy, tak mne to trochu znervóznělo, protože mne čekal dlouhý úsek, kde nejspíš benzinky nebudou, ale hnedka u další už to bylo ok. A pak byly ještě dvě. Jestli otevřené nebo ne nevím, protože jsem si spokojeně frčel s dvěma petkama v baťohu.

Ze začátku bylo k vidění celkem hodně udržováných i semšelejších vilek, které ale postupně mizely a naopak přibývaly dřevěné chajdy. Před těma vždycky někdo posedával a tak mi přišlo blbé fotit.

Odpoledne se cesta zase opět zůžila a zamířila do kopečků. Cesty podél řeky s mnoha vesničkama tak byl konec a začalo opět nahoru, dolů, doprava, doleva. Některé sjezdy jsem raději jel na trojku a ještě si trochu vypomáhal ruční brzdou. Kdyby došlo na nejhorší, tak mne svodidla svedou zase na cestu 🙂 Zatím vždycky to ale bylo s rezervou.

Moc jsem nezastavoval, protože výhledy byly jen do oparu a nebo do mraků. I přes pozdní start a technické pasáže, jsem tak ukrouhl dalších 190km.

Rozhodně jsem nechtěl spát někde na kopci, kde je jednak zima a také vyšší ryziko dešťíku a tak jsem na jednom z vrcholků jenom nahlédl do staré zděné stavby. Ve střeše díry a na zemi vlhko až bláto ani nezavdaly důvod k přemýšlení a jel jsem dál. Ve čtvrt na šest jsem, v dolní části sjezdu, zahlédl dřevěnou konstrukci a zaparkoval u ní. Hlína sice vlhká, ale ne moc. Abych si nezaprasil karimatku, tak beru pár suchých palmových listů a dělám si z nich podlážku. Zas tolik jich tu není a tak to vyjde tak akorát. Baťoh dávám na prkno a na střešní konstrukci přichytávám plachtu. Tyčky střechy jsou na mnoha místy uvázány dráty a tak stačí jen navléct očka a střecha je hotová. Kdyby měl přijít nějaký slejvák, tak by se to muselo operativně doladit, ale nic takového nečeká. Pochybuju i, že pršet vůbec bude, ale když je zatažíno, tak jeden nikdy neví. Jistota je jistota. Snad to uchrání alespoň před rosou. Poprvé tu nemám signál, ráno uvidím, jaká bude situace dál.