Dnešek byl jasně slunečný až skoro do pěti hodin, jaká to příjemná změna. Žádný div, že jsem měl celý den dobrou náladu. Po včerejším odložení šusťákovky a rukaviček jsem už přešel plně na jižní (letní) výstroj. Zatáhlo se až na poslední hodinu, kdy to vypadalo, že začne i pršet. To se už ale cesta začala trochu narovnávat a tak se před mraky nad horama lépe ujíždělo. Těsně před tím než padla tma, jsem se ubytoval v pěkném nha ghi v městečku Tam Son.

Kvůli pozdějšímu startu a jedné zajížďce, jsem k nejsevernějšímu bodu mé cesty dorazil až v poledne.

Z věže byl výhled (nejen) na nejsevernější vietnamskou vesnici LungSu pode mnou. Vše co je v oparu už je Čína.

Výhled na hory v oparu. Po slunci to ještě šlo, ale opačným směrem to vypadalo takhle. Stále ale lepší než celý minulý týden.

Opět míjím označení příhraniční oblasti.

Často si tu připadám nepatřičně vysokej. Když se se mnou fotili Vietnamci na "Severním pólu", tak stoupali na betonovej soklík, takže stačilo jen trochu povolit kolena a byli jsme jakž takž srovnaní, u babiček sehlých pod nákladem už byc snad ale musel do dřepu.

Na chvíli jsem se dostal do nivy řeky a rovinaté úseky bez zatáček jsem si fakt užíval. Cesta se pak zase začala trochu klikatit, ale už to nebyl takovej extrém.

Zítra. Co zítra? Určitě dojetí do asi 50km vzdáleného HaGiangu a po hlavní dále na jih, pak asi opět k hranicím, kde mám na mapě poznámku Rýžová pole. Zkusím se příblížit co nejvíce k CaoSon, kde by měl být ve středu trh, pochybuji ale, že se mi to povede dostatečně.