Dneska jsem měl celkem štěstí. Bohužel se nedá napsat, že by přálo připraveným, ale spíš ta druhá varianta. Odpoledne jsem totiž zjistil, že jsem si v hotelu nevyzvedl pas. To, co by jindy znamenalo ztrátu dvou dnů mi tentokrát prošlo, protože mi jeskyně zabraly celý den a já tak spím na tom samém místě co včera. Dokonce jsem si vymohl polévku zdarma 🙂 Vybral jsem více fotek a o to méně bude asi doprovodného textu. Výmluva s karaoke mi tentokrát nevyjde, protože je klid.

Ráno se mi podařilo vyjet už před osmou a jelikož bylo celý den slunečno, tak se pěkně fotilo. Kopečky sice měly místo šedého oparu zelený, takže výhledy z posledních dnů by lepší nebyly, ale kostelíku s blízkým vápencovým kopečkem to nevadilo. I ta pagodka je křesťanská.

Hnedka přes cestu byl hřbitůvek, který opět vypadal jinak než předchozí. Podobných pak bylo v okolí víc.

Jako první jsem navštívil Rajskou jeskyni (Paradise cave), kterou jsem včera mylně označil za Pohádkovou. Odbočky z hlavní je jasně vidět, takže žádnej problém. Potom je sice krátké, ale o to prudší stoupání, které jsem musel vyjíždět na dvojku, následované podobným klesáním, ale dalo se to. Parkovné je jen za 5k a jdu k pokladnám. Tady jsem platil, myslim 160k, dostávám plastovou kartičku, kterou po chvíli ztrácím v turniketu a očekávám vchod do jeskyně. Je tady možnost svést se vozítkem, kterou všichni Asijci využívají a tak jdu po cestě pro pěší sám. Je to celkem dálka. Docházím k místu vykládky vozítek, odkud se cesta vine serpentýnkama nahoru. Po téměř půlhodině od turniketů jsem konečně u ústí. Vietnamci maj asi rádi rozlehlé areály. Očekával jsem také nějakého průvodce, ale vchází se živelně. Vevnitř jsou pak asi dva hlídači, co střeží, aby lidé nevycházeli z dřevěné cesty. Pobyl jsem tu hodinu a za tu dobu si to jen jedna Vietnamka štrádovala mezi krápníky a pak se s hlídačem pěkně pohádali. Jak to dopadlo nevím, protože jsem si šel po svém.

Nejdříve to vypadalo, že to bude jen jeden dóm a já začal litovat vyložených peněz a času, pak jsem ale zjistil, že cesta postupuje dál a nakonec to bylo velmi pěkné. Problém trochu byl, že děti všech věkových kategorií byly trochu hlučnější a rády tu běhaly, ale naštěstí jsem to sem stihl před tím, než přišly davy.

Dokonce tu měli i jakýsi krápníkový altánek s posezením okolo.

Mně se asi nejvíc líbil Tháp Lien Hoa. Na fotce je jen jeho část. Vysoký byl tak šest metrů. Když jsem z jeskyně vycházel, tak se zrovna začali objevovat první západní turisté a začala být slyšet ruština.

Cesta k Phong Nha byla trochu složitější. Google mi pořád vyhazoval nějakej Resort, kam jsem nechtěl a kolem kterého jsem už projel. V jeho areálu je Dark cave, kde se projedete kajakem, vyválíte v blátě a pak omejete v podzemní řece nebo jezírku. Na to jsem moc náladu neměl, přišlo mi to spíš pro skupinky. Zpátky k Phong Na. Dojel jsem na křižovatku, kde jsem si myslel, že bych měl pokračovat vlevo. Kdybych je rovně tak za dva dny dojedu tam, kde jsem byl před dvěma dny. Kluci na křižovatce, aniž by tušili kam jedu, ale ukazovali do prava a tak jsem jel tam. Po chvíli jsem přijel k nějakémi památníku války s Američany, pak bylo něco co vypadalo jako poutní místo a pak se cesta začala zhoršovat. Rozhodně nevypadala jako cesta k památce UNESCO a nejnavštěvovanější jeskyni ve Vietnamu. Otáčím to a u památníku se ptám vietnamských turistů. Dcera umí anglicky a je to opravdu ta odbočka vlevo. Dále dává tip, abych gúglil ne cave, ale dong, což je vietnamsky jeskyně. Toto už přináší výsledek a jedu podle toho, co mi ukazuje telefon. Dávám si pauzu na kafe a poté přijíždím před samotnou jeskyni. Cesta ke konci byla hodně podezřelá, spíš jak pro pěší na koupaliště, ale utěšoval jsem se tím, že tam z druhé strany snad vede něco většího. Před jeskyni jsem se tedy dostal, problém byl v tom, že jsem byl jednak na druhém břehu řeky (odkud je fotka nahoře) a druhak, že se do jeskyně vplouvalo loďkou. Jet už beztak nebylo kam, tak jsem se otočil a asi po pěti nebo deseti km dojel až k hlavní, kde bylo velké parkoviště se spoustou autobusů. Konečně. Za 5k opět parkuju motorku a jdu ke kase, kde platím asi 140k. Dost se ušetří tím, že víc lidí sdílí jednu loďku. My jsme dvanáctičlenná rusko-vietnamsko-česká skupinka.

To, co jsem od jeskyně ujel na motorce teď plujeme loďkou a je radost koukat kolem sebe, fakt pěkné. Skály, řeka, loďky a tak.

Před samotnou jeskyní se odendává střecha, takže se můžeme všichni postavit a koukat do všech směrů. V samotné jeskyni se pak vypíná motor a přechází se na pádlo.

Děláme půl hodinové kolečko a pak se vyloďujeme na písečné pláži v samotné jeskyni. Odtud pokračujeme, každý svým tempem, zbývající částí jeskyně, která je hezčí než vodní část. Možnost jít si svým tempem a různě se někam zacházet je super.

Nakonec se všichni slézáme zase před jeskyní, kde už má naše loďka zase střechu a je čas na plavbu zpátky. Je půl páté, sluníčko klesá a než dojedeme do přístavu, tak je pět.

Jelikož vím, kde budu spát, tak si na mostě přes řeku Con čekám na západ slunce, který je pak ale hezčí až z jedné z vesnic. To už jsem skoro u hotelu. Tam už na mne mávají s pasem…
Zítra po Hočimince na 18. rovnoběžku a pak na pobřeží. Jelikož to už dneska, krom rána, bylo na tričko, tak už opět v letním.