Dnešek byl takový flákací. Nejdříve se mi nechtělo probudit a tak jsem vyrážel až po pozdní snídani, o půl dvanácté. Skončil jsem také dříve než obvykle a to krátce po čtvrté. Není divu, že jsem nedojel ani do Dong Ha.

Krajina je tu takovým nácvikem před deltou Mekongu. Široké řeky a rovina. Jen ty kopce na obzoru posledních pár dní asi neuvidím. Jak jsem byl včera zděšen ze silnice, tak dneska už to bylo v pohodě. Krásný povrch a ne nijak šílený provoz. Dneska šla přes cestu třeba jen jedna kráv

a.

V druhém pruhu, naproti mé kávové zastávce zrovna stál náklaďák s krásně růžovejma prasatama. Jedno z nich zde cestu končilo a při té příležitosti je kropili vodou, což v tom vedru určitě uvítala. V hlavě mi z toho naskočila vzpomínka na transporty Židů v dobytčácích. Ti to ale měli bez výh

ledu.

Tunely Vinh Moc byly spíše zklamáním. Příběh za nimi je mnohem zajímavější. Já byl jen v jedné sekci, která byla osvětlená, ale pochybuju o tom, že ty neosvětlené byly zvláštnější, spíše naopak. Byly to opravdu jen tunely. Pravda, pár figurín tu bylo, ale z nějakého důvodu jsem čekal víc. Byla tu i malá expozice s fotkama, protiletadlovým kulometem a nějakým nádobím. Překvapilo mne vyznění popisků pod fotkama, ze kterých jasně plynulo, že je konflikt interpretován ne jako střet s Američany, ale jako civilní válka. Už si pamatuji jen jeden, který zněl zhruba takto “Dostávají rýži ze Severu, bojují proti Jihu.” Ani zmínka o imperialismu, i když teda vyzvednutí Ho-Či-Mina a vítězství socialismu nechybělo. Překvapivě málo západních turistů (cca 5), ale Vietnamci to z

aplnili.

Dneska měli místní fotící náladu. Už před odjezdem z hotelu jsem byl součástí jedné skupinové fotky a pak u tunelů ještě dvakrát. Na pláži, na které jsem ubytovaný, po mne zase dvakrát chtěly, abych je vyfotil, jen tak, sv

ým foťákem.

Po všech těch polévkách, co jsem v minulých dnech měl, jsem dnes večeřel chobotničky s cibulí a rýží a docela mňamka. Pak jsem si šel na čtvrt hoďky zaplavat. Vietnamci toto ve zvyku nemají, do vody jdou tak po lýtka, maximálně po kolena. Voda osvěžila natolik, že jsem oblékl flísovku a stejně mi byla trochu zima. Kdybych to stihl přsd západem slunce, tak by to možná bylo jinak. Pak jsem si koupil teplé pivko, natáhl se do sítě na molu přímo nad pláží a za hučeni, teď už tmavého, moře, píšu tyto řádky.
Zítra mne čeká asi 100km vzdálené Hue, které možná vydá na celý den.