Dneska celý den propršel. Párkrát to vypadalo, že zahrádkářský deštík ustane, ale pokaždé se vrátil. Za dnešek tedy jen 60km. Včera večer jsem koukal do mapy a zdálo se mi, že mám slušnou rezervu a tak jsem dojel do prvního ubytování co jsem viděl. Jelikož jsem hnedka ráno v poledne uhnul z hlavní, tak to vyšlo až na městečko Dong Xuan.

Kupodivu jsem byl asi přespatý ze včerejší noci, takže jsem koukal na TV a usínal až kolem druhé. To posunulo mé vzbuzení až na devátou. Při pohledu z okna na situaci venku jsem nijak nespěchal a pomalu si zašel na pořádnou snídani v podobě kuřete, tofu, (asi) křepelčích vajíček, něčeho zabaleného v něčem zeleném a rýže. Celé to stálo 30k, takže stejně jako polévka, kterou jsem si dával normálně.

Když jsem vyjížděl z hotelu, tak to právě vypadalo, že déšť ustává, ale hnedka se zase rozpršelo. Po pár minutách jsem teda zastavil na kokosový ořech a když se situace nelepšila, tak jsem z hlouby baťohu vytáhl dvě pláštěnky, co jsem si koupil už v Saigonu. Jedna byla za 10k, takže žádný zázrak, ale účel splněn, i když nohy mi to teda nepokrylo. Jednu jsem navlékl na sebe, druhou na baťoh. Randál igelitu plajícího ve větru a zapršené brýle mi krapet kazily cestu. Na rušné silnici by to ale asi bylo horší.

No a konečně se zmýním o té kávě. Vietnamsky se řekne “kafé”, což je fajn. Většinou je třeba doplnit “sua” nebo “šuá”. Zdá se mi, že na pobřeží to je s “s” a jinde s “š”. To znamená s mlékem, které zde znamená kondenzované mléko, takže už nepotřebujete sladit, i když někde cukr pro jistotu donesou. Většinou vám naservírují malou sklenku, kde je na dně ne víc než cm kondenzovaného mléka a na které stojí kovové překapávadlo. Z toho pomalu kape káva do skleničky. Jelikož mleté kávy bývá dost a vody málo, tak vám vyjde něco jako pikolo, expresso, prostě malinké silné kafe. Mléko se drží svých pozic a tak je třeba promíchat a přihodit kostky ledu. Nebo opačně. Led vychází tak, že se vám sklenka naplní a čím déle čekáte, tím máte obsah více ředěný. Ke každému kafi také dostanete konvičku se zeleným čajem. Někde vám ale přinesou už kafe hnedka k pití i s ledem a k tomu čaj ve sklenici, také s ledem. Na dovolených jsem vždycky říkal, že led nechci, ale tady si o něj, když mi ho ke kávě nedají, sám říkám. U čaje mi to je jedno, tam bývá k uzoufání to malé štamrdlátko, do kterého vyprázdníte konvičku až asi po deseti dolití. Jo a to vše za 10k dongů, tedy asi 11 korun.

Teď, o půl sedmé, už pomalu přestává pršet a tak snad zítra bude už sucho a já dojedu do Buon Ma Thuot. Po cestě žádné památky nejspíš nebudou, ale měla by to být pěkná kopcovitá krajina.