Dobrou noc Vietname XXVIII
Tentokráte ze severního výběžku ostrova Phu Quoc. Kilometrů jsem moc neujel, ale to ani nebylo v plánu. Ostrov totiž není obrovský a tak není moc kam spěchat. Mám v plánu tu zůstat ještě celý zítřek a na kontinent se vrátit až ve čtvrtek.
Chtěl jsem se původně nalodit na trajekt odplouvající v 11h, ale přijel jsem k jinému molu, chvíli trvalo, než jsem to zjistil a u toho správného potřebovali deset minut, než vyřídili každou jednu jízdenku, takže jsem ho o pár minut minul a jel až ve 12h. Stejně jako u převozů přes řeku i tady se Vietnamci nemohli dočkat nalodění (a pak vylodění), hlavně žádné prostoje.
Vybral jsem si klasický trajekt oproti speedboat. Jednak byl levnější a druhak nebyl problém s motorkou. Dlouhou jízdu si někteří krátili kartama.
Po dvou a půl hodinách konečně přijiždíme k ostrovu. Já času využil alespoň k dopisování papírových poznámek, kde jsem týden pozadu.
Nejdříve jsem zamířil na sever, který by neměl být tak turisticky rozvinutý. To se projevilo i tím, že tu není asfaltka, ale jen široká válcovaná prašanda.
Abych se dostal na pláž mimo vesnici, tak jsem musel projet nějakým tím pískem, ale nakonec se podařilo. Motorku jsem nechal v trávě, aby ji případně nezaplavil příliv a šel se zeptat do dvou domků opodál, jestli jim tu nebudu vadit a naštěstí ne.
Motorku jsem nechal tam kde byla a pro sebe si našel místečko pod palmou o pár metrů dál. Hnedka jsem se šel vykoupat, abych ze sebe smyl pot a nahradil o solnou krustou.
Povečeřel jsem mango a papáju co jsem si koupil v Ha Tien a ještě než slunce zapadlo, jsem se šel před spaním smočit. Po západu vylítli komáři, ale naštěstí v takovém tom normálním počtu. Žádná apokalypsa jako před týdnem. Před chvilkou tu prošel kluk s čelovkou co sbíral kraby a vypadalo to, že se mu kbelík plní docela rychle.
Zítra pomalým tempem na jih.