Dlouhý a pěkný byl dnešní den. Kdybych měl čas tak tu, na úplném jihu, ještě alespoň den strávím. Ještě kolem poledne to vypadalo, že to do Ca Mau na pohodu stihnu a tak jsem se začal zajíždět, což mne dovedlo k pěkným místům, ale také nakonec vedlo k tomu, že jsem dorazil až v osm večer.

Silnice nebyla žádnou dálnicí a provoz byl celkem malý. Minimum otravných průjezdů centry městeček a řídká zástavba vytvářely příjemnou vesnickou atmosféru.

Oproti jiným místům tu bylo více cyklistů. Dílem to může být chudší oblastí, ale také k tomu určitě přispívá rovina a už zmíněný menší provoz.

Na jednom místě mne zlákala pěkná zlatá brána k návštěvě kmérského buhistického areálu.

Klidné a hezké místo. Není zmíněné ani v LonelyPlanet ani v papírových a google mapách, takže tu byli jen mniši a pár místních. Nikdo si mne nevšímal a tak ani já nikoho nerušil.

Na mnoha místech se sklízela rýžě. Tak nějak jsem čekal, že zrnka budou zelená nebo bílá, i když vím jak vypadá rýže natural z obchodu a tak jsem zjistil o co jde až při bližším pohledu.

Jelikož jsem měl spoustu času, tak jsem se rozhodl podívat i mimo hlavní silnici. Cesta překvapivě pěkná. Žádné výtluky ani prach, jen pěkně vyskládané panely. Na rychlou jízdu to kvůli šířce nebylo, ale já beztak jel téměř krokem, protože jsem stále koukal kolem sebe a každou chvílí zastavoval na focení.

Auta by se sem ani nevešla, motorka projela tak jednou za čtvrt hodiny, převládali pěší a cyklisté, těch ale také mnoho nebylo.

Cesta vedla po obou březích plavebního kanálu a po četných mostících se dalo přejíždět ze strany na stranu. Občas byla i odbočka směrem od vody, já se ale držel přímé vodní cesty.

Konečně jsem se dostal i k focení lidí.

Napojil jsem se na nějakou klasickou silničku a jelikož se mi vybil mobil a nechtělo se mi do baťohu pro powerbanku, tak jsem jel na blind. Viděl jsem převážet palmové listy, ze kterých se pak pletou třeba stěny nebo střechy.

Také jsem se vezl na třech přívozech. Jen jsem podle slunce kontroloval, jestli nejedu zpátky na sever.

Také převážet buvoly jsem viděl. Ti mi tady připadají krapet větší než na sever odtud, stejně ale šel největší strach z chlápka na přídi 🙂

Po odbočení na jinou panelovku zase kolikrát nebyla vidět vodní hladina.

Pár minut mi zabralo čekání než lodníci sehnali operátora a pak jsem byl svědkem suchého přesunutí lodě z jednoho kanálu do druhého.

Pak se to začalo krapet kazit a začal jsem doplácet na to, že tahle cesta byla fungl nová. Některá místa totiž nebyla úplně hotová, takže jsem chvíli jel po izolační tkanině a pak i pískem. Když už byl písek tak hluboký, že mi nešel projet a očividně bylo něco špatně, tak jsem se zeptal na cestu. Ne úplně překvapivě jsem se celý písečný úsek zase vracel.

Zpátky na silnici přišel na řadu záběr rýžového pole s palmovýma listama při nízkém odpoledním slunci. To už mi bylo jasné, že to bude nestíhačka a tak jsem dal nabíjet telefon kvůli gps.

Při západu slunce mi podle patníků stále zbývalo ujet 40km, ale kvůli chybě v navigaci se to ještě protáhlo. Spolehl jsem se na telefon a z tohoto pěkného mostu jsem zase sjel zpátky na starou cestu. Ta byla pěkná až k dalšímu mostu, který vypadal úplně stejně. Cedule ukazovala rovně a tak jsem jel rovně. Nejdřív přišel tankodrom a pak písek, takže jsem se opět ptal tudy. Zpátky na most byla odpověď. Cedule byla asi z dob kdy byla stará silnice ještě funkční a mosty tak nové, že na žádných mapách nebyly. Hnedka po ubytování se jdu najíst, za celý den jsem totiž měl jen dvě avokáda a dvě manga.

Úkol na zítra je jednoduchý – ubrat co nejvíce kilometrů z cesty do Saigonu. Aby to v neděli na letiště nebyl naprostý stres, tak minimum bude ujet 200km. Radši bych ale 250. Doufám, že z nejhlavnější silnice celé oblasti se nikam neztratím.