Úkol splněn nad očekávání, do centra Saigonu mi tak zbývá jen 50km, takže se zítra možná podívám trochu i po městě. Dneska to byla tak trochu rozlučková jízda. Měsíc ze začátku vypadal jako dlouhá doba a najednou zítra odlétám.

Z Ca Mau jsem odjížděl po stejné silnici, po které jsem za tmy přijel a o moc jsem včera nepřišel. Venkov bez sídel, plochy zralé rýže, remízky a občas laguny. Mostíky s výhledem na kanály už trochu zevšedněly a tak jsem dopoledne zastavoval jen párkrát.

Doufal jsem, že z nějakého z těchto můstků chytnu loďku s kokosy a nebo banány, ale nakonec jsem byl rád za pytle s rýží.

Zastávku v síti (i když je to plátno) jsem si poslední celý den nemohl odpustit a bez kokosu by to nebylo ono. Když jsem ukazoval, že bych si ho i vydlabal, tak paní vrtěla hlavou, že ne. Na úplném jihu jsem kokos dostával buď úplně bez anebo jen s trochou dužniny. Je možné, že by existovaly různé druhy? Nebo že by se u úplně čerstvých kousků ještě nestačila vytvořit resp jsou nezralé, něco jako zelené banány?

U velkého mostu přes Mekong u Vinh Longu mi došlo, že pěkná krajina už zmizela za mnou a mne čeká už jen ponejvíce šeď. Jsem zvědav, jak se bude oblast na sever od Hanoje lišit od toho, co jsem viděl poslední měsíc. Teď je mi líto, že jsem se nezačal jíst ovoce dříve. Asi jsem ho tolik neviděl. Po ubytování jsem vyrazil na jídlo a viděl jen jeden stánek kde ho pár bylo, jinak samá zelenina. Vybral jsem si dva kousky, pak už byly jen jablka. Jedno byla nezralá velká papája a druhé (asi také nezralé) cosi, takže vyhozené peníze, protože jíst se to moc nedalo. Teď mne akorát svědí dolní ret. Poučení pro příště – kupovat jen měkké věci.

Plán na zítřek je jasný, neztratit se, v pořádku předat motorku a včas být na letišti.