Dobrá zpráva je, že už jsem se, i přes ne úplně optimální počasí, naladil na dovolenkové myšlení, špatnou, že tu nikde nejsou odpočinkové sítě a kafe je buď z pytlíku nebo instantní (a ještě je 2x dražší). Problém s počasím je, že je tu podobná viditelnost jak u laoských hranic, což v Zátoce Ha Long obzvlášť zamrzelo.

Nejdříve jsem se s pomocí trajektu dostal z průmyslové zóny Hai Phongu a tím se také zbavil hromady kamionů.

Dalším trajektem, kde krom těchto slepic na motorce bylo ještě několik klecí na střeše autobusu, pak na ostrov Cat Ba.

Ostrov byl z jihu a východu obklopen skalními útvary, kterými je zátoka Ha Long proslulá.

V městečku na jihu jsem si vyjel ke Kanónové pevnosti…

… odkud bylo vidět jak na přístav…

… tak i do vnitrozemí.

O kousek dál jsem se nechal zlákat na projížďku lodí. Celkový dojem dost rušil rachot motoru…

… ale zase jsem se dozvěděl, že lodě se spoustou žárovek se používají k lovení chobotnic.

Při projížďce kolem pláží, jako je tahle na Opičím ostrově, jsem vzhledem k počasí ani moc neželel, že nemůžu vystoupit a zaplavat si. Březnové plavání mi ale stále ještě chybí, takže se tomu asi stejně nevyhnu.

Pak už následovala cesta na sever ostrova a dvou hodinové čekání na trajekt, který mne měl dovézt Tuan Chau.

Na lodi sice trochu profukovalo, ale zase je tu jedno ale…

panoramata okolo za to určitě stála. Na palubě jsem se také potkal se dvěma Čechy ze Žďáru nad Sázavou, kteří tu pomáhají Vietnamcům stavět továrnu na samopaly.

Ani z přístavu pak nebyl výhled úplně nejhorší. Popojel jsem ještě několik km a ubytoval se. Ještě nevím, jestli se zítra vydám na delší projížďku trajektem na ostrov Quan Lan anebo to pojmu jinak. Uvidím zítra podle počasí a nálady.