Konečně dostěhováno. Tedy alespoň pro mne. Věcí bylo víc, než to vypadalo a tak zbyla ještě celkem kopa na odvezení pro rodiče a trocha i pro nové nájemníky. Myslel jsem si, že jsem většinu věcí odvezl při mé cestě do Mastů, skutečnost ale byla taková, že mi toho v bytě zbylo ještě dost na jedno další plné auto. Jsem zvědav, jak a kam to všechno vybalím.

Stav pokoje ze čtvrtka 14.05.2015. Věcí bylo po pokoji spousta a moc to nezměnila ani první várka do popelnic ani předvoj do Mastů, který odjel o den později.

Do popelnice putovalo něco přes 60kg věcí, což hodnotím celkem kladně. Mohl jsem být ale asi ještě přísnější. Největším adeptem na dodatečné vyhození jsou, asi deset let stará, vypalovaná hudební cédéčka. Myslel jsem si totiž, že problémy s jejich čtením má jen mé, přes 15 let staré rádio, ale v Mastech jsem narazil na tamním přehrávači na podobný problém. Se stářím se čtetelnost těchto disků snižuje, takže si asi nechám jen originálky, ty drží. Beztak mám všechno převedeno do MP3.

Trocha nostalgie ze ZŠ. Na ten pohled s delfínem si teda vůbec nepamatuji, přišel mi na školu v přírodě v roce 1992. To obrázek malovaný voskovkama je ještě o tři roky starší.

Narazil jsem i na cancák z roku 91, kdy jsem chodil do Albatrosu. Nechyběla ani maturitní práce s výkresy, tady je kus převodovky. Z mimoškolního vzdělávání mi pak zbyl sešitek z tříměsíčního kurzu angličtiny, podle kterého to vypadá, že jsem se celkem nudil. Pamatuju si jen, že jsem se tu naučil rozdíl ve výslovnosti slov bathroom a bedroom. Taková blbost…

Po těhlech praktickejch věcech, jako co odvézt a co vyhodit, se ozvala, během tří posledních běhů, trochu i sentimentalita. Letňany se za těch pět resp. deset let dost změnily, hlavně tedy ta jejich protilehlá část. O tom, i s trochou fotek zase někdy jindy. Jak jsem balil, tak jsem ale narazil i na mé staré věci, jako třeba žákovskou knížku s pochvalou za sběr léčivých bylin, obrázků a dopisů ze škol v přírodě či prvé tramvajenky.

Krom revolučního pohledu, starých dvacetikorun a dvou starých tramvajenek, jsem našel třeba i propuštěcí list z vojska, záruční list k rádiu, které jsem si koupil za první vydělané peníze na brigádě ve Svobodě, starou smlouvu na uklízení s odměnou 25 Kč/hod či vkladní knížku od IPB.

Nechyběla ani díla od (dosud) neobjeveného výtvarného talentu 🙂

V úterý jsem auto naložil až po střechu a jel raději až v noci, pod rouškou tmy. Fotky jsou až z následujícího rána, kdy už byla ze střechy sundána matrace.

Vlasně za celou dobu vyklízení (asi čtyry dny) se mi nepodařilo dostat do úplného pracovního tempa. Pozdní začátky, delší přestávky a brzké konce se podepsaly na tom, že jsem téměř nic nestíhal tak jak jsem chtěl. Ani odhad práce mi moc nešel. Na konec jsem byt opuštěl s pocitem, že vše ještě není úplně hotovo. Chyběly mi tak dvě hodinky. Na druhou stranu jsem rád, že jsem stihl zrušit UPC i vrátit modem, takže se již o toto nemusím starat. Cestou zpátky, z jejich kanceláře, jsem ještě objevil, pro mne neznámou, vojenskou část Olšanských hřbitovů, kde krom soch Švermy a Rudoarmějce byl třeba i ta Fučíkova. Nakoukl jsem jen do této části, ale i zbytek hřbitova vypadal pěkně upraveně a až na dva turisty, tu vůbec nikdo nebyl.

A takhle to vypadalo v úterý 26.05.2015. Na první pohled uklizeno, ale jak na knihovně, tak na skříni je vrstva prachu a ještě nějaký ten bordel na vyhození. Kuchyňský kout také nebyl úplně doladěný. V rohu pak čeká na odvoz ještě pár věcí, jako lampa nebo kulatý stolek.

Časově jsem to měl opravdu tip top a tak se na Florenc dostávám pohou minutu před plánovaným odjezdem autobusu, který ale čeká na zpožděný spoj z Košic, takže nakonec mám i čas se vydýchat. Jsem rád, že to mám za sebou.

Při čekání na odjezd v autobuse na Florenci koukám, že někam zmizel Žižka i s koněm. Jestli náhodou neodcválal do Blaníku a nás nečekají jen samá pozitiva a sociální jistoty 🙂