Stále ještě dobíhalo léto, bylo pěkně, nepršelo a tak jsem toho využil a zabalil stan co byl v sadu. Pěkné počasí bylo třeba pro vysušení. Oproti malému stanu co mám já a který váží jedno kilo je ten mastecký mnohem fyzicky náročnější. Materiály za těch pár desetiletí udělaly slušný pokrok, nosit tyhle plátěné monstrozity na zádech bych teda opravdu nechtěl.

Jednokomorový komost jsem zkulturnil na dvoukomorový. Po týdnu začal pěkně zarůstat plevelem.

Konečně jsem modernizoval brzdy na kole, takže už jen nepřibržďují ale opravdu brzdí. Na zadním kole bylo třeba přiohnout nosič, jinak to šlo jako po drátku.

Na co jsem se chystal už roky byla výměna gumy na dvoukoláku. Kupodivu byla třeba vyměnit jen jedna, druhá stačila nafouknout. Oproti bicyklu bylo k sundání a nandání potřeba mnohem více síly. Plastové páky bych na tom zlomil a tak jsem měl důvod podívat se do Rychnova, kde jsem si koupil ocelové.

Vypadá to, že to někdo dlouho nesbíral jahody 🙂

V sobotu jsem cestoval do Hatí. Z Poděbrad do Kolína mne vezla Píšťalka.

Při prvním otevření okna hnedka vypadly kousky tmelu a tak jsem si poprvé vyzkoušel tmelení okeních tabulí. Jelikož ani nátěr nevypadal nijak svěže tak jsem ještě před tím okno přetřel. Mile překvapilo jak hezky se rám brousil. Jelikož stodola byla plná nábytku tak práce probíhaly v garáži.

Tmel jsem nanášel a přehlazoval prstama a byla to příjemná práce. Tím jak tmel k zaschnutí potřebuje dva týdny tak má člověk spoustu času a může se s tím pěkně patlat. Něco jako práce s hlínou na keramiku. Hrany nicméně nejsou ani zdaleka tak ostré jako ty původní a okno má spíše rustikální vzhled 🙂

Pálení sololitových desek zabralo více času než jsem čekal. Byl jsem fakt rád že jsem vyvalil sud a oheň nedělal pod ořechem. To že desky šly do sudu stavět na výšku značně usnadňovalo spalování.

Poslední kousek jsem přihazoval už za tmy. Sud byl kupodivu horký i následující den a dokonce i ten následující. Více už jsem ale nečekal a obsah přesypal do kolečka abych ho odvezl na val. Jak jsem tak jel přes pole tak přísun vzduchu znovuvznítil některé části a tak jsem se opět vracel. Problém byl že ze začátku jsem vůbec nevěnoval pozornost tomu jestli házím desku na desku nebo ne no a když jich je pár na sobě tak už moc nehoří. To bylo vidět i na kolečku kde byla zhruba půlka neshořelá. Následoval tedy druhý a finální oheň. Hotovo.

Jablka sice padala, ale kalamita jako loni to nebyla. Krom několika štrůdlů jsem z jablek opět dělal dřeň. V mrazáku jich ještě bylo dost a tak jsem pilně dojídal abych mohl přidat novou várku. Na jeden velkej hrnec připadl půl litr vody, povařilo se, přihodily se tři banány a vanilkový resp pistáciový puding, nějaký ten cukr a půlka citrónu.

Po rozmixování a mírném vychladnutí přelévám do kelímků. Vanilkové jsou v plastových které jsou znovupoužité z loňska. Více plastových jsem nekupoval nejen kvůli plastovému odpadu ale i kvůli tomu že jichalespoň polovina praskla během jezení. Pistáciové jsou v papírových které by měly být kompostovatelné, jistější je ale asi bude spálit. Uvidím jak si materiál poradí s mrazákem. Celkem 27 kelímků. Vypadá to, že papírové jsou o trochu větší.

Při vyndávání okna jsem se bohužel nepodíval na dveře. To jak se na nich odlupuje barva jsem zaregistroval až o několik dní později. Brousily se mnohem hůře než okno a tak jsem z časových důvodů udělal jen tu část co to opravdu potřebovala. Jednu vrstvu barvy ale nakonec dostala i neobroušená část.

V porovnání s okýnkem na půdě nové nátěry nevypadají jako čerstvá práce, i když teda dveře krapet svítí.

Toto září i nějak rostla tráva. Krom přilehlých ploch kolem baráku jsem se sekačkou vyjel i na palouk. Tady byla tráva trochu vyšší. Jezdil jsem tu až do doby než mi došel benzín. Pak jsem sem zašel ještě s křovinořezem abych dodělal části které už byly na sekačku moc. Na prostředek už jsem se vykašlal. Po křovinořezu se musí hrabat, začínalo pršet a takhle pěkně ohraničenej čtverec ani nevypadá špatně…

Opravenej vozík se hodil. Na dně je shrabaná tráva a na ni spousta jablek z palouku. Nevypadá plně, ale málem jsem ho nevytáhl na cestu.

Plocha pod jabloní nezůstane bez jablek dlouho. Po odvezení těch špatnej jsem se sem vrátil pro pár dobrejch a mezitím na zem dopadla další tři.

Co jsem hlavně potřeboval udělat bylo zaarchivování souborů z předchozích dovolených aby se mi uvolnilo místo na disku a já mohl pokračovat se zpracováváním Pákistánu. Umazal jsem 250GB takže úkol splněn. Pákistán jsem rozdělil do dvou částí – Baltoro a Baltistán. Baltoro je k vidění po kliknutí na tenhle obrázek. Baltoro má 199 záběrů, uvidím na kolik zredukuju Baltistán, na kterém začínám makat právě teď.