Jen dvě takové blbosti aby tady něco bylo…

Předevčírem jsem se v upravování fotek ze Skotska dostal k panoramatům složeným z vícero záběrů. Počítači to trvá klidně několik minut než data přechroustá a nabídne mi složený obraz. Ne vždy se to povede, ale prostojů je dost tak či onak. Tentokrát jsem se při čekání věnoval probírání igelitky s psacíma potřebama. Překvapily dvě věci – téměř vše psalo i když to posledních pár let leželo ve skříni a množství ikeáckých tužek. To že jsem návštěvu obchoďáku vždy využil i k nabrání tužtiček si jasně pamatuju a teď zpětně mohu podle designu nápisu říci, že jsem tam byl minimálně třikrát.

Druhá blbost je o paměťové setrvačnosti. V Zahru byla nábytková stěna přemístěna z obýváku do pokojíku (což musela být celkem záživná akce) a když teďka ležím na posteli (která je pod foťákem), koukám do počítače, v zorném úhlu mám jen Stěnu a okno a najednou se podívám do pokoje, tak jsem z toho takovej rozhozenej. Jak jsem za ty dekády zvyklej, že Stěna je v obýváku, tak se pak mozek nemůže popasovat s náhle se zmenšeným pokojem a přemístění dveří do jiné zdi. Zase taková připomínka jak si s náma vědomí i nevědomí pohrává.