Kvůli wifině sedím na pavlači před svým pokojem, pode mnou je zahrada s bazénem. Tam se dá taky sednout, tady je ale větší soukromí. Z reproduktorů právě hraje instrumentální verze titulní písně z Titaniku, tak vzhůru do psaní. Na západní břeh, kde jsou Údolí Králů a Královen se chystám zítra, dnes tedy ten východní. Zde je k vidění chrámový komplex Karmak a Luxorský chrám, které jsem oba navštívil.
Karmak. Ani jsem se nepokoušel si nějakým způsobem zaznamenávat, kde přesně jsem a na co koukám, takže tu budou hlavně dojmy 🙂 Toto myslím byla královna s králem a na piedestálu uprostřed mělo být jejich děcko, to se ale někam zatoulalo.
Teď hraje Návrat do minulosti, takže to začíná dostávat šťávu.
Kolem chrámu bylo otevřené muzeum neboli kusy kamenů s hieroglifama. To bylo zajímavější v tom, že člověk chodil a hledal ten nejzamívavější. Skoro jak na houbách. Jen je tu o nějaké čtyři stupně tepleji než v Gize a ani tu nepofukuje, takže to je na přímém sluníčku trochu úmornější. Podle BBC 25 stupňů, když ale kouknu na Prahu, tak si raději stěžovat nebudu.
Tohle byla má alternativa pěkného praváka. Odpočívající faraon.
Další výhodou tohoto prostoru byla absence turistů. Vypadalo to, že všichni tu jsou v rámci organizovaného zájezdu, takže na toto neměli čas.
Toto je vstup do chrámu.
V samotném chrámu byla spousta sloupů a jak se sluníčko dostávalo níže, tak se množily různé stíny.
Karmak opuštím po Ulici Sfings (snad jsem to množné číslo napsal správně). Ta je dlouhá asi 2.5km a vede přímo k Luxorskému chrámu. Největší výhodou je, že vede městem a ke vstupu je potřeba vstupenka, takže tady nikdo neotravuje s nabídkama na svezení či jinou výpomocí.
K Luxorskému chrámu dorážím při západu slunce.
Je tu otevřeno do devíti, od pěti se stmívá, takže nastupují umělá světla a stíny se mění.
Výzdoba je díky osvětlení snad i lépe viditelná než za přirozeného světla.
Ale zase je to tu strašidelnější 🙂
Poslední fotka a jdu si najít něco k večeři a pak zpátky do hotelu.
Jak jsem dopsal, tak dohrála hudba. To to pěkně vyšlo.