Ráno, ještě před snídaní si jdu koupit jízdenku do Káhiry a volím cestu podél Nilu.

Po snídani už nasedám na převoz na druhou stranu.

Po ubytování se a krátkém odpočinku se vydávám tuk tukem do Údolí Královen. Nejznámnější, Nefritina, hrobka je zavřená, ale i ty dvě ostatní jsou pěkně. Všechny zdi jsou bohužel za sklem, to ale vadí spíš pro focení než samotnému vjemu. Umělé osvětlení prospívá obému.

Zajímavý strop.

K sousední Dayr al-Madinah to beru zkratkou přes kopec po pěšině a je odtud celkem pěkný výhled na zeleň kolem Nilu. Policajti z toho ale moc nadšení nejsou, takže od dalších zkratek ustupuju. Do areálu se nakonec nepodívám, prtože vstupenka se kupuje asi o 2km dál a to už se mi nechce podstupovat. Přeci jen je tu dost vedro a stínu pomálu.

Údolí Králů mne čeká zítra a i od tamtud by mohl být rozhled do daleka.

Jakoukoli pomoc tu standartně odmítám, protože pak za to lidé chtějí (pro mne) neadekvátní peníze, ale tady mne zadarmo kousek popovezl tenhle kluk a později na motorce i chlápek z jednoho s chrámů, který mi tam lezl dost na nervy a teď se tedy cítím krapet provinile, že jsem na něj nebyl milejší.

Tím chrámem bylo Ramesseum, které mile překvapilo.

Barvama to tu jako v hrobkách nezářilo, ale k vidění toho bylo dost a prakticky nikdo tu nebyl. Druhou větou bych ale dodal, že už začínám být přehieroglifován a nějaká pyramidka by pro změnu neuškodila 🙂

Na konec trochu zemědělství. Vše zelené je prý píce, cokoli hnědé je zaseté obilí, kterému tu začíná sezóna.