Před pár týdny jsem si koupil knížku s dlouhým názvem Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku od Jaroslava Svobody. Čtu ji po kouskách a přerušovaně, takže mám za sebou teprve tři úvodní kapitoly. Ty byly víceméně obecné, konkrétnější věci mám teprve před sebou, i tak jsem se dozvěděl mnoho zajímavého.

Koupil jsem si na ni i zvýrazňovač a první věta, co jsem si zvýraznil byla, že zahrada k dosažení svého potenciálu potřebuje deset let. Aby čtenář neupadal v depresi, tak následuje vedlejší věta – ale už za rok či dva bude hezká, funkční a plodící. Celá knížka popisuje zahrady v tzv. permastylu, tedy takové, kde se prakticky nepleje, neseřezává a tráva se seká maximálně dvakrát do roka.

Vůbec jsem neměl představu, jak by asi měl být pozemek pro zemědělčení veliký. Kniha sice praví, že pěstovat se dá i v truhlíku na balkóně, ale také v ní jsou čísla, kolik země je potřeba na sebeuživení. Pro mne celkem překvapivá. Pokud je člověk všežravec a potřebuje mít v jídelníčku maso, tak potřebuje alespoň dva hektary. To, že maso je z hlediska energie do něho vloženého silně neefektivní jsem věděl, ale že se na stejné ploše uživí 14 vegetariánů (maso ne, vejce a mléko ano), mne krapet zaskočilo a to to ještě není nic proti veganům. Jelikož v jejich jídelníčku je pouze rostlinstvo, tak ty dva hektary stačí pro celou padesátku veganů. Nebo jinak, pokud by člověk oželel maso, vajíčka a mléčné výrobky, tak by mu k přežití stačilo 400m², tedy 20x20m.

V předešlém odstavci, ale vidím jeden rozpor. ČR má 78 867km², tedy necelých 8 miliónů hektarů. Mám takový dojem, že někdy v 60tých 70tých a 80tých letech jsme byli (nebo téměř úplně) potravinově nezávislí. Tedy, že bychom přežili bez dovozu potravin. Pokud tedy beru pouze Česko, tak mi vychází, že na jednoho člověka připadá 0,8ha. Když vememe do úvahy nemluvňata a tenkrát vyjímečně hladové důchodce, tak dejme tomu 1člověk=1hektar. Takže buďto jsme byli schopni zásobit obyvatelstvo vepřovým, ale nebyli jsme už schopni zásobovat vepře a nebo je průmyslové zemědělství oproti ekofarmaření minimálně dvakrát efektivnější co se využití půdy týče a nebo jsme jedli méně masa, než se kterým počítala vegetariánská společnost ČSVV z Brna, od které jsou čísla o efektivitě převzata. Fakt nevím.

Knížka by měla být hlavně o tom, jak zahradu založit. Autor třeba doporučuje nechat nějakou část úplně bez zásahu, pěkně zarostlou, aby se nám tam zabydlela různá zvířátka, která se budou starat o regulaci jiných zvířátek. Zabývá se i tím, že i na malém pozemku mohou být díky vyhřátým zdem či kamenům a nebo vlhkým ďolíkům různá mikroklimata, která můžeme sami i vytvářet, aby se dařilo i rostlinám, která vyžadují specifičtější podmínky.

Už od první stránky je čtenáři vtloukáno do hlavy to, že jak se zahradničí teď je špatně, a že nám to pouze přináší více práce. Filozofie permakultury je totiž taková, že po těch cca deseti letech by se zahrada měla starat sama o sebe a člověk by pouze sklízel. Pro to, aby to dokázala, je důležité, aby ji člověk stále nějak nekorigoval a nesnažil se bojovat proti přirozenosti ve snaze o pěknou zámeckou zahradu (celkem mi to připomíná běžecké diskuze v jakých botách běhat, jestli v nepřirozených s vyvýšenou patou a nebo bez podpatku, nejlépe naboso). Co by člověk měl dělat, je dobře naplánovat co kde vysadí, to se týká hlavně stromů a hlavně ze začátku pomáhat půdě mulčováním a kompostem, toť vše.

Mám za sebou už i pár stránek věnovaných ovocným stromům, pak následuje louka, zelenina atd. Pokusím se tedy napsat i pokračování.