Na začátku měsíce jsem na úvodní stránce Seznamu narazil na článek o reedici starých hodinek. Zaujalo mne to a tak jsem strávil nějaký čas brouzdáním po stránkách zabývajících se hodinkama. Minulý čas by se klidně dal zaměnit za přítomný, protože mě to pořád nějak drží.

Jak už to tak bývá, tak když člověk o něčem čte delší dobu, tak se v hlavě něco sepne a mozek začne registrovat to, co do té doby přehlížel. Až mně zaráží, jak se mi oči zaostřují na hodinky co mají lidé na sobě. Na ulici jich, krom sportovních v parku, zas tolik nevidím, zato v TV mne překvapilo, kolik lidí má na sobě hodinky.

Dřív jsem to neregistroval a patřil jsem k lidem, kteří říkali Nač hodinky když mám čas na mobilu. To se částečně změnilo loni, kdy jsem si koupil plavací Casia. Ty jsem si totiž navlíkal často i na cestování a rychle jsem si na pohodlí času na zápěstí zvykl. I když mají své kouzlo a opravdu jsem si je oblíbil, tak přišel čas i na nějaký klasičtější.

Jelikož příští měsíc dostanu v práci první věrnostní bonus, tak si asi udělám radost a část ho použiji právě na hodinky. Článek mne inspiroval i ke konkrétnímu modelu. Vzpomínám si, že jsem kdysi dostal ručičkový hodinky a mrzelo mně, že nejdou natahovat. Myslím, že je ještě někde mám, budu muset doma prohrabat krabičky a podívat se. Byly totiž, jestli mě pamět neklame, celkem elegantní. Ty co mám zatím vybraný, tak natahovací budou a tak si s nima splním miniaturní dětský sen 🙂

Tak trochu doufám, že mně tohle nadšení z nového brzo opustí, protože se nejedná zrovna o nejlevnější legraci. Jako takový vzdor elektronické civilizaci, se mi totiž líbí mechanické hodinky bez quartz strojku. Ty, ač nepřesnější, jsou tak o řád dražší. Uvidím, co mi mozek letos připraví za překvapení a možná, že tak jako loni s plaváním, mi nová nervová spojení vytvoří zálibu i v jemné mechanice.