Hortus Botanicus (2013)
Konečně jsem se dostal k restíku z minulého prosince v podobě amsterdamské botanické zahrady zvané Hortus Botanicus. Na jednu stranu si říkám jak ten rok utekl (vždyť jsem tam byl nedávno), na druhou jsem fakt vděčnej za fotky, protože bez nich bych už moc nevěděl co napsat a skončilo by asi nějak takhle – Oproti modernímu Edenu, jsou tady tradiční, ocelovo-skleněné skleníky, díky kterým se člověk jakoby přesune do dob minulých. Oproti Edenu je tu vše takové klasičtější a i když jsem už v Praze Na Slupi nebyl už ani nepamatuji, tak ten dojem bude asi hodně podobný. Tím, že byl prostředek prosince, tak toho mimo skleníky bohužel mnoho vidět nebylo, ale místo na to, aby to tu v teplých měsících vypadalo pěkně tu mají. Jo a motýli.
Hned vedle vchodu a kavárny stojí Skleník třech podnebí, který byl postaven v roce 1993.
Korkovník, píchoš Lehmanův, ??? a Bismarkova palma
Dvě fotky uprostřed – část zachycující suché klima, na té vpravo již kopule v Palmovém skleníku.
Pro větší autenticitu tu krom betonových chodníčků byly i hliněné či dřevěné.
Trocha lístků z Palmového skleníku, který byl postaven v roce 1912.
Encephalartos woodii (dvě krajní fotky) neboli píchoš Woodůw je jednou z nejvzácnějších rostlin světa, kterou už ve volné přírodě ani nenajdeme a to rostla už za doby dinosaurů před 240milióny let. Jiná cykasa (na fotce uprostřed) Encephalartos altensteinii Lehm. (píchoš Altensteinův) je na tom s výskytem trochu lépe a je k vidění třeba i v Lednickém skleníku.
???, snad jediné co tu kvetlo – Opaduň kapský, rostlinka se strašným názvem – Píchoš hrozný, venku pod Ořechovcem dřipátým pak byly tyto plody, prý jsou jedlé.
A ještě pár kmínků palem – ???, Washingtonie vláknitá, detail a polodetail Žumary ztepilé neboli palmy konopné, která je schopná přestát i 15ti stupňové mrazy.
Krom vzrostlých stromů tu bylo i jakési zavěšené “umění”. Soška je z jednoho z malých skleníků s mexickou flórou.
Vzhledem k roční době byl venek celkem nezajímavý.
Jeden malý skleník byl věnován motýlům. Nejpočetnější a největší byli tyhle babočky z Jižní Ameriky.
Oranžové Dryas julie, jedna masožravka a průhledná Greta oto.
