Téměř po třech měsících jsem konečně přelil první jablečné víno do flašek. Oproti rybízáku to bylo časově krapet náročnější a chuťově méně ovocné, blíže ke klasickému bílému vínu. Chuťově opět spokojenost, hlava po něm nebolela, takže hodno zopakování. Ještě uvidím, jak dopadne demižón, který právě kvasí na divoko. Jestli v tom bude nějaký rozdíl.

Důvody, proč byl tento pokus časově náročnější než rybízák jsou dva. První je, že jsem jablka nejdříve proměnil na mošt, což zabralo víc času než odšťopkování rybízu. Jablka zas ale byly rychleji nasbírána, takže to možná bude časově i fifty fifty. Druhý důvod už je nezpochybnitelný a spočívá v rozhodnutí přidat vinné kvasinky. Háček spočívá v tom, že šance přidaných kvasinek na přežití v čerstvém moštu prý není moc velká a podlehnou konkurenci kvasinek “domácích”. Obal sáčku radil, aby se kvasinky nechaly nejdříve vzejít ve 200ml ovocné šťávy a pak teprve se přidaly k mase určené ke zkvašení. V knížce Příprava domácích vín z roku 1966 od Borise Valenty se masa převaří (spaří), po vychladnutí se přidají vzejité kvasinky. V receptu používá na drobno krájená jablka a lisuje je až po dni v demižónu, postupně pak také přidává cukr. Až takhle složité jsem to mít nechtěl a tak jsem zvolil následující postup, který je z většiny plánovaný a z části zapřičiněný záměnou sáčku s kvasinkama a živné soli.

Úterý 18.srpna 2015

Tři litry zcezeného moštu jsem na plotně povařil, nechal vychladnout a přelil do vymytého demižónu. Pak jsem přisypal balíček živné soli a vinných kvasinek. Na konec jsem přimíchal do 1,5litru vody půl kila cukru a dolil tím obsah v nádobě. Pak už následovala vinná zátka a začaly přírodní procesy. Nevím, jestli to bylo tím, že už jsem nedával demižón za okno na sluníčko anebo právě tím převařením a použitím kultivovaných kvasinek, ale demižón během kvašení nepřetekl a ani se mi nezdálo, že by se k tomu chystal.

Úterý 27.10. přišla na řadu, v rámci odstraňování kalu, ochutnávka. V sobotu 14.11. pak bylo vše hotovo a výsledek je vidět na posledním čtverci.

Po deseti týdnech, kdy už se mi zdálo, že se několik dní vůbec nic neděje, jsem obsah slil do hrnce (a do dvou skleniček na ochutnání), odstranil z demižónu kal a opět ho z hrnce napustil, abych nechal víno dokvasit. Jak je i na fotce vidět, tak stále bylo maloučko perlivé. Tento vzorek velmi mile překvapil a myslím, že kdybych ho naléval z nějaké flašky od sladšího bílého vína, tak by nikdo nepoznal neoriginální obsah lahve. K finálnímu stočení jsem přikročil za dalších sedmnáct dnů. Spouštěčem pro tuto akci nebyla změna chování kapaliny, ale příjezd návštěvy. Trochu jsem se bál, aby se obsah demižónu za tu dobu nějak nepokazil, ale nakonec se tak naštěstí nestalo. Podle fotek víno trochu ztmavlo, viníkem toho bude oxidace při vypouštění/napouštění demižonu před těma více jak dvěma týdny. Také se mi zdálo chuťově identifikovatelné jako ovocné a nevím, jestli bych u triku s flaškou uspěl na 100%, na padesát ale možná ano. Přišlo mi i sladší. Chuťové vnímání se ale mění každou chvíli a tak to možná byly jen dojmy. Osobně se mi pilo moc hezky a po klasickém bílém jsem ani nezatoužil.

poznámka: Postup jsem si sice napsal na demižón, před jeho vymytím (a smytím poznámek) jsem si vše i opsal, pak ale papírek někam založil anebo ho někde nechal ležet, takže zde napsaný postup je dolovaný z mé nedokonalé paměti. Kde si nejsem moc jistý je množství cukru, množství moštu a množství vody. Plus minus to ale bude sedět.