Asi před čtrnácti dny jsem v National Geographicu narazil na článek o Jaroslavu Flégrovi a jeho výzkumu parazita Toxoplasma gondii. Zaujalo mne, že i něco tak malinkatého a jednoduchého může měnit podle mého dost sofistikovaně chování hostitele.

V roce 1990 evoluční biolog Jaroslav Flégr zjistil, že je infikován Toxoplasmou gondii, parazitem, který většinou žije v kočkách (jakákoli kočkovitá šelma), ve kterých se i množí. K šíření mezi kočkami využívá krysy. Po jejich napadení začíná Toxo ovlivňovat jejich mozek a měnit jejich chování. Krysy se tak stávají více aktivní, méně opatrné a dokonce se jim začíná líbit pach kočičí moče. To vede k tomu, že jsou brzy sežrány a tím se Toxo dostává na další kočku, kde se může opět množit.

Na člověka se dostává přes kočičí výkaly při ne úplně dokonalé hygieně. V ČR je infikováno latentní formou zhruba 30-40% populace. Nakažení se projeví pouze jako krátká chřipka. U lidí se sníženou imunitou může dojít k demenci, u těhotných matek může dojít k poškození plodu, drtivá většina populace se ale ubrání (obecná shoda lékařů) a parazit pak už přebývá v lidském těle pouze v latentní formě (to tvrdí Flégr). I v této latentní formě Toxo pomalu upravuje nervová spojení a mění tak naše reakce, může vést až ke schizofrenii. Samotného Flégra pak k výzkumu vedla skutečnost, že si byl méně vědom nebezpečí, třeba nezaregistrování troubějícího auta, než ostatní lidé.

Po experimentech na svých studentech zjistil, že všichni infikovaní měli oproti zdravým výrazně delší reakční dobu. Mnohem větší vliv byl na lidi s Rh faktorem negativním, lidé s Rh+ pak ovlivnění prakticky nebyli. Výsledky pak ukázaly na rozdílné vlivy na muže a ženy.  Infikovaní muži byli naproti zdravím mužům více uzavření, neteční a podezřívaví. Také o sebe mnoho nedbali a byli náchylní k ignorování pravidel. Infikované ženy pak oproti zdravým ženám byli více společenské, přátelské a důvěřivé. Hlídaly si svůj zevnějšek a lehko přijímaly autoritu.

V běžném životě se pak Toxo projevovalo tak, že infikovaní muži nosili více obnošené oblečení než ti bez Toxa, naopak infikované ženy pak více tíhly k drahým značkám. Infikovaní muži měli méně přátel, infikované ženy měly přátel více. Při nabídnutí neznámého nápoje byli infikovaní muži oproti neinfikovaným mnohem podezřívavější, hodně se vyptávali co to je a proč to mají vypít. Infikovaným ženám pak oproti neinfikovaným mnohem častěji stačilo prostě říci ať to vypijí a ony to bez řečí vypily.

Parazit nicméně nepřevrátí lidskou osobnost naruby, odehrávající se změna je pouze malá. Aby byla čísla statisticky významnější je podle Flégra potřeba alespoň 50 infikovaných a 50 neinfikovaných lidí. Flégr také tvrdí, že pro kočky je nebezpečné (zhlediska získání parazita) jen období asi dvou týdnu, kdy jsou mladé a začínají lovit. Nebezpečné cysty pak kočka vyloučí maximálně dvakrát za život. Nebezpečí nákazy tak nehrozí ani tak v přímém kontaktu s kočkou jako třeba spíše v nemyté kořenové zelenině. Poté co se kočka totiž vykálí (třeba na zahradě) jsou schopny cysty Toxoplasmy přežít v půdě i několik let.

Rozhovor s Flégrem na toto téma byl na Leonardu a nebo i na Radiožurnálu.

Zdroj: NationalGeographic, TheAtlantic, ČRoLeonardo