To počasí. Ne že by zase pršelo, ale mraky stále brání ve výhledu. To je ta stinná stránka, na druhou stranu tolik nepraží sluníčko. Stihl jsem co jsem měl v plánu, tedy ranní vyhlídku, dva chrámy a přesun do Kaliurangu. Tady měl být večerní výhled na sopku, ale jelikož nevidím ani na 300m vzdálený vysílač, tak jsem na ni ani nejel. A právě teď začalo pršet… Uvidím co uvidím ráno.

Na vrcholek Setumbu Hill jsem došel akorát na východ slunce, nulová rezerva. Vrcholky patří Merbabu (3150m.n.m) a Merapi (2923m.n.m.) pod kterou jsem teď. Podle mých poznámek by mělo jít o nejaktivnější indonézskou sopku.

V údolí bohužel nebylo vidět skoro nic a tak se vyhlídka na Borobudur nekonala. Po chvíli zmizela sopka a následoval ji i druhý vrchol. Odjížděl jsem, když už byla situace beznadějná a nebylo, krom prvních kopců, vidět zhola nic.

Po návratu do homestaye Ada jsem dostal snídani, ke které jsem si udělal čaj. Sendvič s vaječnou omeletou, jakýsi džus a tři rolky. Žlutá na sobě měla chili papričku, takže nepřekvapilo že byla slaná, zelená bylo jakési želé plněné něčím sladkým a v listu byla schována palačinka.

Pak byl konečně čas na Borobudur. Zdálo se, že lidí je tu méně, ale stejně bylo na samotném chrámu dost plno. V okolním rozlehlém parku bylo mnohem klidněji, zas tu ale nebylo nic k vidění.

Budha, Budha a zase Budha. Už nevím kdy se píší dvě h a kdy jen jedno, záleží jestli se myslí konkrétní osoba, já budu psát jedno.

Pod chrámem na prvním stupni. Odchytily mne tu dvě holky co studujou cestovní ruch, že si se mnou procvičí angličtinu. Odvyprávěly mi historii, z kolika kostek je Borobudur složen, že nebyl použit žádný spojovací materiál a tak. Moc jsem si toho nezapamatoval. Na závěr jsem jim napsal hodnocení a odešly. Prý takhle mají měsíční praxi a pak jdou zpátky do školy, kde to je mimochodem nuda.

Na začátku 20.století tu proběhla rozsáhlá rekonstrukce, možná i nějaká následovala, s detaily se, zdá se, moc netrápili. Šup tam s kostkou.

Všechna patra byla pokryta pěknýma reliéfama nějak spjatýma s Budhou.

Pro Borobudur typické báně. Na fotkách jsou vždy zalité zlatým sluncem a bez lidí.

Závěrečná fotka z trávníku u odchodové strany. To už jsem byl celkem uvařenej. Přeci jenom jsem tu strávil tři hodiny. Dá se tu i svézt na slonech, ale to jsem i z časových důvodů, vynechal. Slony jsem nicméně viděl v dáli procházet. Ani nevím, jestli jsem před tím chodícího slona viděl. V ZOO vždy postávají, maximálně něco žerou. Teď už si budu pamatovat, že chodí pěkně houpavě, jak velbloudi. Celkově Borobudur jako jó, ale super jako ne. Nejhorší je množství lidí a i cena za vstupenku pro cizince mi připadá dost nasazená – 337500 rupií, takže přes 500 českejch, mi na místní poměry připadá dost. Hold vědí, že sem půjdou všichni.

O pár kilometrů dál stojící Mendur temple byl trochu něco jiného. Klídek a vstupné jen 10tisíc. Kolem pěkně udržováný trávník a takovej ten typickej budhovej strom s jakoby liánama.

Chrám je znám pro svou velkou sochu sedícího Budhy. Na info tabuly psaly že má ruce v pozici dharmachakrapravartanamudra. Myslím, že v sanscritu skládají slova stejně jako v němčině 🙂 Po stranách má dvě velké sochy Bodhisatvů a strop jde krásně do dlouhého jehlanu. Taky tu byl pěkný chládek.

No a pak následoval přesun do Kaliurangu, během kterého se nic zvláštního nestalo. Ubytování nacházím až na čtvrtý pokus. Jedno drahé – 250tisíc, ve dvou mi řekli že už mají plno a přitom to tam vypadalo úplně prázdně (pak jsem viděl projíždět dva plné autobusy) a ve čtvrtém na mne koukali, jak kdybych si spletl barák. Nakonec tedy spím ve Vidi za 150 tisíc bez snídaně. Čekal jsem to tu levnější. Na večeři jsem vyjel na motorce, protože jsem potřeboval nabrat benzín a ušetřil jsem si tím dost chození protože jsem posléze nemohl hotel záhadně najít. Věděl jsem, že je hned na hlavní, nedošlo mi ale, že tu mají hlavní dvě a já jezdím nahoru a dolů po té druhé. Nakonec mi pomohl prodavač u kterého jsem si koupil sušenky. Trochu jak blbec jsem si připadal. Letmo zpátky k večeři a tím dnešek zakončím. Z názvů jídel znám jen nasi což je rýže, takže jídelní lístek bez obrázků mi moc nepomůže. Ukázal jsem na Nasi Goreng Telur a dostal jsem vajíčko s rýží. Moc jsem se nenacpal a i proto jsem koupil ty sušenku. K pití super sladkej čaj, tak jak je tu zvykem. Cena 16tisíc, tedy 25kaček.