Dvě místa jsem dnes navštívil. Možná se mi to jen zdá, ale je to takovej průměr co za den stihnu. Co mi přijde zajímavé je, že jsem se vyhl dešti pobytem na kopci. Myslel jsem si, že když prší dole, tak o to spíše v okolních kopcích, když jsem ale sjel dolů od Keludu (1730m.n.m.), tak byly silnice mokré. Nahoře se jen přehnaly mraky a párkrát zahřmnělo. Asi je Kelud dál nepustil.

Snídaně v hotelu byla ve formě rýže, klíčků, tofu, něčeho ze semínek a kafe.

Nejdříve jsem vyrazil k blízkému chrámu Penataran. Vstupné tu nechtěli, ale zas bylo drahé parkovné. Pěknej plácek se spoustou reliéfů.

Jeden pár se tu i fotil a tak jsem měl možnost vidět tradiční sváteční ohoz. Přijely sem i dva zájezdy dětí, proto ten mumraj na pozadí. Dnes tu byl jakýsi místní Den žen a tak i děcka a rodičové byly v tradičnějším.

Na focení tu měli i odraznou plochu a chudák paní utíkala do stínu kdykoli mohla. Myslím že se ani tak nebála o makeup, ale fakt ji pod ním bylo vedro. Chlápek byl v klidu.

A toto je celkový záběr na Penataran. Na to, jak je to malý areál, jsem tu strávil dost času.

Kolem Keludu roste spousta ananasovníků a podél cesty je i spousta stánků právě s tímto ovocem. Jeden sáček oloupaného a nakrájeného ananasu, spíše několika malých, jsem si také koupil. Nebyly moc sladké a ani neměly takovou tu štiplavou chuť do jazyku, přesto dobré. Jestli tudy pojedu i zítra, dám si ještě.

Kelud. Co napsat. Čekal jsem víc. Hlavní zklamáním bylo, že se nedalo dostat až ke kráteru. Kus cesty byl jen pro pěší a dál už byla cesta uzavřena úplně. Plot by sice obejít šel, všichni ale zůstávali za/před ním a tak jsem nedělal vlny a zůstal poslušným občanem. Pak tu také byla otázka mraků, ty alespoň nevisely na jednom místě, takže čekání to celkem řešilo. Sluníčko tu nezasvitlo vůbec.

Tam za tím prvním kopcem je už asi samotný kráter. Asfaltka tu, i když ďouratá, stále je, bohužel jen jako kulisa.

Pěkné kopečky na jižním úpatí sopky. Ta soptila naposledy před pár lety a při té příležitosti zaniklo kráterové jezírko, což mne teďka vlastně vůbec nemusí trápit.

V tuto dobu toho bylo vidět asi nejvíc najednou.

A tady je kousek ananasové plantáže při cestě do údolí. Až na pobřeží jsem to nestihl a zůstal v Tulungagungu. S najitím hotelu mi tak trochu pomohl i spolujedoucí chlápek s rodinou na motorce, který mi řekl, kde sjet z hlavní cesty. Dokonce nabídl, že mohu přespat i u nich, prý bydlí blízko. Hotel tentokrát levný, za 90tisíc. Standard přitom stejný jak za 150. Jen tu není ručník a o něco na přikrytí jsem si musel říct, dostal jsem prostěradlo.

Zítřek si asi naplánuju tak, aby mi časově vyšlo ubytování pod Keludem. V přilehlých vesničkách pár příležitostí bylo, takže nejdříve k tomu kopcovitému pobřeží od kterého jsem asi 40km a pak mírným obloukem zpět ke Keludu.

Jo a viděl jsem první místní opici. Bežela i s mláďatem na břiše, po krajnici celkem rušné silnice.