April 23 2018

Jávanské zápisky XIV

Tak se mi podařilo ztratit drona. Vylítnul jsem s ním nad kráter Keludu, schválně co nejvýš, abych měl celkový záběr a pak jsem chtěl v otočkách klesat. Zhruba tak jsem tušil kde je, ale tím točením jsem ztratil přehled jak je zrovna natočenej, připadlo mi, že ke mně je to spíš dozadu, do toho přišel mrak a pak už jen pípání ovladače, že nemá signál. Při souběžném couvání a klesání jsem s ním asi třískl o skálu a nebo ho vzal ten mrak, nevím. Co jsem měl každopádně udělat bylo zmáčknout tlačítko “návrat domů” hned při prvních problémech. Co se dá dělat, chybama se člověk učí.

Snídaně v homestayi byla poctivá. Jestli existuje nějaká karma, tak jedna z variant je, že jsem dronem zaplatil za malou útratu zde. V cenách ubytování tu stále nemám úplně jasno. Paní si o žádnou sumu neřekla a tak jsem nabídl 50000 s tím, že si řekne o víc, ona ale vypadala spokojeně. Na záchod to sice bylo přes pokoj, chodbu, mezimístnůstku a ještě jsem se musel přezouvat, ale zase jsem tu dostal dvě pořádný, i když základní, jídla. Už při odjezdu mi to přišlo trochu blbý a tak jsem jí dal ještě tři liči co jsem koupil včera. Tady je to samej ananas, tak snad ji to trochu potěšilo. Kdyby si bývala řekla o 80tisíc, tak bych s tím asi problém neměl. Jako byznys to ale postavený neměla, spíš jako jakousi aktivitu v důchodu. Rozhodně jsem ji nestál víc než co jsem zaplatil v porovnání s cenama hotelů jsem ale platil málo. Asi tak.

Druhá varianta je, že mne karma potrestala za obejití plotu ke Keludu. U brány, která se odemyká, jsem byl o půl osmé a klíčník přijel jen pár minut po mně. Všechny stánky byly ještě opuštěné, takže lidi se ještě nečekaj. Po cestě pak ale skupinku mládeže potkávám, tak nevím jestli tady spali anebo se sem dostali nějak kolem brány. Každopádně byli na cestě dolů a já tak neměl pocit, že svádím někoho k nepleše. Nejdříve jsem si vyšel na vrchol kráteru.

Jezero tu tedy (stále) je. Nevím jestli se tu mezitím zase vytvořilo nebo je jen o hodně menší, každopádně to není tak, že by tu žádné nebylo. Milé překvapení.

Východní stěna kráteru u odtud vypadá impozantně.

Výš než sem se moc nedalo. Za mnou je sice vidět vyšší vrchol, to by ale asi chtělo hodně odhodlání a asi i nějaké jištění. Všechno je tu takový jemný štěrk, občas s větším kamenem, kterej má snahu ujíždět. Sem to bylo v poho, ale ten druhej vrchol by bylo jiné kafe. Každopádně na tomhle je vlajka a to je hlavní.

Dolů do kráteru jsem už vlastně ani neměl moc v úmyslu jít, teď ale byla zámínka “Co kdyby tam droník někde jen tak ležel?”. Strávil jsem tam 2,5 hodiny chozením po šutrech, štěrku a písku. Nic jsem teda nenašel, ale byla tu zvláštní atmosféra. Taková úzkostná. Dole místy bublající žlutozelené jezírko, pod nohama šedé šutry, kolem dokola skály, na nebi rychle se pohybující šedé mraky. Jedinej zdroj hluku tu jsem já, jen občas se někde uvolní menší kamínek a valí si to dolů, ptáky jsem slyšel jen dvakrát. Párkrát to na mne dolehlo. Proč je to tu uzavřené ale nechápu. Připadá mi, že tu chtěli postavit novou cestu a pak toho nechali. Kraje pro odvod vody jsou hotové, dvě míchačky tu stále stojí, jen se tu nic neděje. Cokoli permanentního tu asi vzhledem k aktivitě (Kelud má myslím jednou za 3-5 let) nemá cenu, pro pěší je ale cesta dobrá dost tak jak je.

Jako druhé místo jsem dnes navštívil chrám Candi Surowono v Pare. Na obrázku je vše co tu bylo k vidění. Samotný chrám byl sice pokryt reliéfy, ale nebyly moc zřetelné. Vstupné žádné, jen zápis do návštěvní knihy. Tak jako ostatní areály kolem chrámů slouží i tento jako parčík pro všechny z okolí. Tím, že se tu o to někdo stará, tak je tu čisto, stromy poskytují stín a nic tu nejezdí. Tady si zrovna kluci pouštěli draka.

Tím, že jsem chrámem moc času nestrávil se mi zmenšilo manko vzniklé zkoumáním kráteru no a jelikož se mi podařilo najít hotel ještě před dojetím do samotného Batu, tak jsem se vyhl noční jízdě. Chvilku pak trvalo než jsem někoho z hotelu našel, těm pak zase chvilku trvalo než spravili karmu (plynovou) a tak na jídlo vyrážím už za tmy. K večeři jsem si vybral tohle místo na ulici. Jo bude to dobrý.

A takhle vypadal výsledek. Rýže se zeleninou, vajíčkem a křupkama. Dneska jsem vůbec neměl kuře, to je tady snad poprvý.

A na závěr ještě dvě fotky přímo z pokoje. Když jsem sem vjížděl, tak mi přišlo, že to tu bude trochu jiná kategorie než co bych zkousnul, ale je to spíše tak, že na začátku měly velké plány, pak jim začaly docházet peníze a to všechno někdy před dvaceti lety. Třeba koupelna. Luxusní kamenná stěna na jedné straně a pak tak trochu doprasená samotná sprcha. To neříkám, jako že to tu není dost dobrý, teplou vodu tu mám podruhé a ani sprcha není úplným standardem, někde je jen nádoba na polévání, jen mne to bije do očí ten kontrast. Mimochodem, na druhé straně koupelny je záchod, umyvadlo, tak jako v mnoha místních koupelnách naprosto chybí.

Anebo elektroinstalace. Zase, jinde by mne to nepřekvapilo, ale schválně sem dám zítra fotky exteriéru, aby byl vidět ten kontrast. Tak zítra.


Posted 23. April, 2018 by jenda in category Uncategorized