Jávanské zápisky XIX
Dneska si foťák po předchozích dvou dnech trochu odpočinul. K dostání se od moře jsem nakonec mapy.cz nepoužil, protože ta jedna cesta, kterou ukazovaly, vedla směrem na Malang, což je přesně na druhou stranu než chci. Místo toho jsem se držel směrových cedulí a udělal jsem dobře. Pěkná cesta a ani jsem si nevšiml, že už jsem se napojil na hlavní, kde ani nebyl moc provoz.
Ještě před snídaní jsem si zašel na pláž si trochu zaplavat a kvůli vlnám se spokojil jen s pěti minutama. Moře bylo trošičku chladnější než vzduch, takže jsem se i trochu osvěžil.
K snídani byla rýže, tofu, tampeh a kuře, kterého jsem si ale vzal jen jeden kousek. Paní asi začala připravovat snídani když mne slyšela vstávat, takže maso stačilo vychladnout a beztak mi bohatě stačilo to ostatní. K pití opět teplé sladké mléko. Pak jsem se projel vesnicí, kde toho moc k vidění nebylo, namočil triko abych měl alespoň nějaké chlazení a vyrazil. Takovýto byl výhled z terásky.
Ve dvou vesnicích se všude sušila káva. Někde už ji měly téměř suchou, tady stále ještě byla pěkně barevná. Kávovníky jsem nicméně u cesty žádné nezaznamenal.
Po nějaké době se najednou přímo přede mnou objevila Semeru. Už teď byla stěží viditelná a po chvíli zmizela docela a to jsem byl jen kousek od ní.
Zajel jsem se podívat i k chrámu Mandara Giri Semeru Agung, což nebylo úplně po cestě a hlavní část byla z nějakého důvodu uzavřena. K vidění byli jen sloni, vstupní brána a velký zastřešený prostor, kde jsem si dal pauzu na sváču.
Hotel jsem našel hned u cesty a celkem brzy. Mají tu wifi, což pro dnešek řeší z nějakého důvodu nefungující mobilní internet, klimatizaci která dělá pobyt příjemným a účet jen sto tisíc. Na večeři jsem nicméně vyrazil někam jinam a asi o kilometr dále zastavil u první pouliční restauračky.
A menu tu byla ryba a rýže. Ryby jsem sice dostal dvě, ale najedl se především té rýže. Dobré, ale ještě by se do mne něco vešlo.
V hotelu je po stěnách a strpech celkem dost gekonů, takže problém s komáry snad nebude.
Se vstáváním to zítra nebudu moc hrotit a pomalu zamířím k severnímu pobřeží.