Dostal jsem se do oblasti Bromo. Sem jsem se těšil ze všeho nejvíc. Krajina by tu měla být fakt pěkná. Já tu plánuji zůstat pár dní a to nejen proto, že jsem za vjezd zaplatil 220000. Uvidím jaké bude počasí. Rána by měla být lepší než večery v což tedy dost doufám, protože odpoledne a večer toho moc vidět nebylo.

Nejdříve ale pár slíbených fotek hotelu. Takhle vypadá příjezdová brána.

A takhle hnedka za ní. Pravda, je to trochu ošuntělé, ale myslím, že tady maj alespoň padesát pokojů. Já tu byl jediným hostem.

Jeskyňka s Panenkou Marií byla v noci i osvětlená.

Obrovská umělá skalní stěna zhruba v prostřed komplexu.

V patře to vypadalo takto. Krytým schodištěm se vešlo na balkón a z něj do další kryté části odkud byl vstup asi do šesti pokojů.

A na závěr výhled z balkónu. Mimochodem, snídani jsem tu žádnou nedostal.

Má cesta vedla nejdříve 10km zpět, kde byl vodopád Grohogan Sewu. Na koupání to tu nebylo, ale jenom z pokusů se samospouští jsem měl z vodní tříště celkem mokré kalhoty.

Krom sošek Ganéšů tu měli i Budhu a hned vedle skromnou mešitu.

A to už jsem na trase k Bromu. Kus za Batu byl takovýto výhled na Gunung Butak (2868m.n.m) a nalevo je vidět i o tisíc metrů menší Gunung Kelud, kde jsem byl včera.

Opět jsem projížděl mezi poli s různýma plodinama.

A dojel do Singosari. Tady leží chrám Singosan, na kterém toho k vidění mnoho nebylo. Žádné reliéfy, jen pár kamenných dekorací. Vstupné dobrovolné a zapsání se do návštěvní knihy. Při pohledu o stránku zpět mi bylo jasné, že cizinců tu mnoho nemají, myslím, že jsem tam zahlédl jeden Singapur, jinak místní.

K druhému chrámu jsem se držel nejkratší cesty, která ale zcela určitě nebyla nejrychlejší. Toto je pěkná část úseku mezi cukrovou třtinou, který byl jinak samý kámen, uzbůsobený spíše pro náklaďáky než motorky. Taková horší alternativa kostek.

Tím druhým chrámem byl Jago, ten už byl hezčí. Interiér sice žádný, ale exteriér měl od všeho trochu. Nic super, zajímavé to ale bylo. Na fotce sedím na vrchní části chrámu, kromě něho bylo v areálu pár soch, jinak zase spíš takový parčík pro místní. Vstupné dobrovolné a návštěvní kniha.

Cesta se začínala pomalu zvedat, pak byla stoupání strmější a strmější a okolí se změnilo. Místo plochých políček se tu hospodaří na pořádných svazích.

A toto už je z vesnice Ngadas předtím, než jsem si tu našel ubytování. Takovéto podmínky trvaly jen chvilku. Povětšinou to tu vypadalo jak na předešlé fotce, večer přišla i mlha a po západu slunce se zas trochu vyčistilo. Uvidím jak ráno. Ubytování mám v homestayi, víceméně to samé jak u paní u Keludu, jen tady si řekli o 200000. Určitě to tu je prominentnější lokalita, jídlo je o trochu pestřejší, ale i tak pocit viny zůstává.

Zítra ráno vyhlídky z vesnice, pak přejezd do nedalekého Ranupani, kde si asi zase najdu ubytování a trochu se projdu.