Myslel jsem, že dnes nebudu vědět co s časem a ono to nakonec vyšlo tak nějak akorát. Sice jsem věčeřel za světla, ale už se trochu šeřilo.

Ráno jsem si maličko přivstal, abych náhodou nepropásl jasné počasí, mohl jsem ale klidně zůstat spát ještě o půl hodiny déle, jako normálně. Oblačnost se sice držela na západě v údolí, ale slunce bylo stíněné mírnou oblačností. Tak to vypadalo až do osmi na kdy jsem měl objednanou snídani. Několikrát jsem si přidával a pěkně se najedl. Krom rýže bylo v nabídce i kuře, tempeh, v nerezu schovaná ryba ze včera, placky a tofu s rajčetem. Já porůznu přihazoval rýži, tofu a placky.

Měl jsem namířeno do Ranupani a na rozcestí, kde variantou byla odbočka k Cemoro Lawang, byl pěkný pohled na svah sopky Bromo. Kdyby nebylo protisvětlo a již tvořícísí se opar bylo by to lepší, to už jsem tu ale psal několikrát.

Mezi sopkou a úzkým hřebenem byla takováhle pěkná rovinka, kudy právě vede cesta do Cemoro Lawang.

Po cestě byl i pěkný výhled na Gunung Semeru. Zkusil jsem zde pořídit timelaps, což vždy nějakou chvilku trvá a tak jsem měl pauzu. Na sluníčku bylo trochu teplo, ale dalo se to vydržet. Přeci jen jsem ve výšce 2200m.n.m.

Během čekání si sopka i trochu “upšoukla”. To už jsem viděl dvakrát, mráček se ale dost rychle vytrácí a intervaly jsou dlouhé.

V Ranupani jsem byl zvědav hlavně na dvě jezera. Jedno z nich vypadalo takhle a tak jsem cestu k druhému ani nehledal a jelikož k výstupu na Gunung Semeru, kde bych po cestě mohl vidět ještě jedno jezero, chtějí lékařskou prohlídku, tak jsem neměl moc důvod se tu zdržovat a vrátil se na křižovatku.

Po prudkém sjezdu jsem byl v údolí a za chvilku zmizela jak zelená barva tak i silnice. Dále se pokračovalo pískem.

Ten byl často trochu hlubší a držet nohy ve vzduchu namísto pomocných koleček bylo celkem úmorné a tak jsem si u “kapličky” dal kratinkou pauzu.

Delší pauza byla, když jsem se vydal na výcházku blíže k Bromu a pěkně tvarovanému Gunung Batok. Jak je vidno, se sluncem jsem se mohl pro dnešek rozloučit.

Gunung Batok ze Sea of Sand pod ním. Zhruba tady se písek vytrácel a objevovala se skála s několika metry hlubokýma kaňonama, očividně pozůstatek po nějaké větší aktivitě.

Batok stále ještě dýme a to celkem hodně a často. Toto už je fotka z Cemoro Lawang, kde jsem si na třetí pokus našel ubytování. První byla strašná kobka za 200, druhé moc pěkné, ale kvůli zbytečnostem jako teplá voda a tv za 250 a ve třetím jsem si domluvil dvě noce za 250000. Je to takové minimum, snídaně není (což nevadí, protože ráno budu beztak venku), večeře není (což je normální) a záchody s koupelnou jsou na chodbě, což vzhledem k tomu, že tu nikdo nebyl nevadilo. Později nicméně přišli dva Číňani a čtyři Kanaďani, takže celkem rušno. Poprvé tak v hotelu narážím na cizince. Snídani ani večeři nenabízeli ani v těch dvou ubytováních kde jsem se zastavil předtím.

 Na večeři jsem si zašel hned přes ulici a dal si dvojitou rejži, klíčky, jedno tofu a jeden tempeh plus k tomu čaj, celkem 20000. Není tu moc rušno, paní je zalezlá v kuchyni nebo u tv a tak jsem viděl, jak tam mezi pánvičkama hledaj kočky něco k žrádlu.

Zítra brzy ráno mne čeká výšlap na nedaleký kopec odkud by měla být pěkná vyhlídka a pak mne asi čeká přejezd pískem ke kráteru Broma.