Má zdejší zkušenost s východy slunce není úplně pozitivní a tak jsem raní vstávání moc nehrotil. Budík na pátou z hotelu se vyhrabávám před půl a už když se přibližuju na motorce ke stoupání, je mi jasné, že tohle jsem prošvihl. Vlastně celý den byl hezký. Na kartě mi přibylo hodně přes sto fotek a tak bylo z čeho vybírat. Tématicky je to nicméně trochu jednotvárné. Zatím nejhezčí den.

Takhle to vypadalo už na první vyhlídce kousek od parkoviště. Očividně jsem tu měl být tak před hodinou, protože přede mnou je ještě asi půlhodinové stoupání.

Mlha se na Moři písku stále drží, ale východ slunce už je pomalu v tahu.

Jeden ze záběrů, na který jsem se těšil. Cemoro Lawang na kopečku ve slunci, Sea of Sand pod ním stále s mlhou.

Mlha se nicméně pomalu protrhávala, i když ji to trvalo celkem dlouho. Alespoň vím, že zítřejší zpáteční cestu mohu nechat až tak na 8.-9. hodinu.

Ještě co je teda vidět. V popředí Botok, uprostřed včetně kouřícího kráteru Bromo a vzadu Semeru.

Nad Semeru jsem opět chytil obláček. Myslím, že ho vypouští asi každou hodinu a půl.

I na druhé straně bylo něco k vidění – vršek Arjuna.

Já se sopkama u vyhlídky King Kong.

Krteček se sopkama už o kousek níže.

Po návratu dolů jsem se namazal krémem a vydal se k samotnému kráteru Broma, místa odkud často stoupá obláček. Nahoru vedly takovéto schody a já si úplně dokázal představit, jak po nich táhnou oběť pro uklidnění bohů.

Zvlášť když jsem vystoupal nahoru a podíval se do jícnu. Dole sice žádná bublající rudá láva nebyla, ale i tak byl jícen impresivní.

Mrak se tvoří z bublajícího sírného jezírka, které bylo párkát na okamžik vidět a párkrát i zavanulo.

Dole pod sopkou je malý chrám do kterého nešlo vejít a tak jsem alespoň udělal fotku přes zeď, aby tu dnes nebyly jenom sopky.

Následovalo další popojetí pískem. Fotka těsně před asfaltem vypadá, tak trochu jak kdybych si vyjel k Řípu.

Chtěl jsem se podívat jak vypadá vyhlídka na nejvyšším bodě – Pananjakan. Na podvečer překvapivě pěkné počasí vyústilo opět v několik fotek, ale myslím, že níže posazený King Kong je lepším místem pro focení. Nepřekážejí tam žádné větve ani zábradlí. V sezóně, jen tak na pokoukání a momentku je to asi lepší tady, protože se sem pohodlně vejde více lidí a díky terasovitému hledišti vidí každý.

A ještě jedna na závěr z Pananjakanu a to bude pro dnešek konec. Tak nějak předpokládám, že zítra ráno bude stejné počasí jak dnes, takže řídím budíka na čtvrtou a žádné otálení. Poté, buď zklamán nebo potěšen, se budu vracet stejnou cestou jakou jsem přijel a popřípadě pokračovat dále na východ, uvidím kam dojedu. Jen se těším až budu mít za sebou ten písečnej úsek a napojím se na asfalt. To už ale předbíhám.