Den pláží. Navštívil jsem tři. Na jižním pobřeží nevede podél oceánu silnice, vždy jen odbočka z cesty ve vnitrozemí, což návštěvu pláží trochu prodlužuje. Cesty ale vesměs celkem pěkné a bez většího provozu, takže to zas tak nevadilo.

Podle may.cz jsem zde byl stále na hlavní silnici v reálu byla situace trochu jiná. Projížďka trhem kolem silnice, kde opravdu nebylo mnoho místa a nad kterým byly nízko zavěšeny plachty, takže jsem často škrtal hlavou, nebylo něco co bych si chtěl zopakovat i při zpáteční cestě a tak jsem následoval ostatní provoz, držel se pěkné silnice a podařilo se mi ho úplně minout.

Měl jsem namířeno do Rezervace Blambangan. U první závory nikdo nebyl, tak jsem pokračoval dále, vyfotil si mýtinku a po nějaké době dorazil k další bráně, kde už chtěli 150 tisíc, takže jsem se otočil a jel zpátky. Indonésani platí desetinu. Ještě k tomu mám dojem, že chlápek na mne křikl něco ve stylu když na to nemáš tak sem nejezdi. Důvodem proč jsem sem jel byl G-spot, což by mělo být místo s nejlepší vlnou pro surfaře na Jávě a já doufal v nějakou fotku, za ty peníze mi to ale nestálo.

Dalším mistem byla pláž u Grajaganu. Vstupné dvacet tisíc, tedy asi tři pětky. Příjezdová cesta nic moc, ale než přijela velká skupina indonézanů v pomalovaných tričkách, které jsem potkal už u Ijenu, tak tu bylo jen pár lidí. Na dvacet minut jsem si tu zaplaval a pak chvilku koukal na lodě. Dost jich kotvilo v zátoce a sem tam nějaká připlula nebo odplula.

Druhou pláží je ta u Pesanggarangu. Na první pohled zaujala skála na jejím kraji. Pod ní také pracoval rybář. Tahal sítě hned u kraje vody, maximálně do hloubky někam nad pás. Nevím co se dá takhle chytit, ale už jsem takhle pár lidí viděl.

Nechyběly ani krávy a palmy. Na chvilku se objevili i buvoli, ty jsem ale prošvihl.

Tmavý písek může vypadat hezky, ale slunce ho dokáže pěkně rozehřát a tak jsem boty nesundával.

Cestou na třetí pláž, kterou mi doporučil Němec žijící v Indonésii na té předešlé, jsem konečně viděl na čem roste Dragon fruit. Na kaktusu. Tohle je takovej chudáček, kterej zbyl po sklizni o kus dál jsem si za pět tisíc koupil dva hezčí.

A toto už je Pulau Merah. Myslel jsem si, že to sem v klídku stihnu na podvečerní slunce, ale přijel jsem když zrovna zapadalo a to už byl všude stín. Zdrželo mne zastavení se na kokos, který jsem si tentokrát nedal přímo ze skořápky, ale nechal jsem si ho servírovat ve sklenici. Do té paní naškrabala i dužninu a přidala i cukr, limetku a led. Mnohem lepší. Dal jsem si hned tři sklenice á3000 což myslím odpovídalo jednomu kokosu, který se prodává za deset. Dalším zpožděním byla zkratka, kdy se situace mírně lišila od skutečnosti a pak jsem ještě přehlédl odbočku a zajel se ještě víc.

Toto je celkový záběr. Je to sice jednolitá pláž, různé části mají ale různá jména.

Proto už sem nesvítilo. Jednak mraky druhak kopce. Také je vidět jak se zrovna láme vlna. Byl odliv a nevím co je tu na vlny lepší jestli příliv nebo odliv. Teď už tu žádní surfaři nebyli, ale zkusím sem zajet ještě ráno. První pláž kde bylo více západních turistů.

Bydlím v hotelu dva kilometry od pláže. Hnedka u ni sice bylo hafo homestayů, tak nějak jsem ale čekal že budou drahé a tak ještě než jsem k pláži dojel, tak jsem se ubytoval, čímž jsem také ztratil nějaký čas. Hned přes silničku je malá restauračka, kde jsem povečeřel rýži, tofu, tempeh a vajíčko. Hotel stál 80000, nicméně za ručník chtěli dalších deset a za přikrývku dvacet. Spokojil jsem se s přikrývkou, takže bydlím za rovných sto, bez snídaně. Co rozhodlo že jsem se nejel zeptat co to stojí u pláže byl venkovní bazén. Během psaní tohodle příspěvku došla telefonu baterie, tak jsem ho dal do nabíječky a šel si zaplavat. Nádhera, dost možná vrchol dne. V osm už je tma, takže nade mnou nějaké ty hvězdy, cikády vržou, občas za zdí projede motorka a já si pěkně plavu. Jak bylo všude ticho, tak jsem se snažil moc nešplouchat, ale ne moc úspěšně. Zkoušel jsem si otočkovej kotoul, ale vůbec nechápu jak to dělaj. Taky jsem si jen tak lehl na hladinu, což je v moři jednoduché, ve sladké vodě mi šly nohy (a pak zbytek těla) hodně rychle dolů. Zahákl jsem se tedy nohama za šprušli a pak byl základ mít v plicích pořád nějaký vzduch. Jakmile jsem úplně vydechl, tak jsem cítil jak jdu ke dnu. Naprostou většinu času jsem ale plaval. Nakonec z toho byla celá hodina. Super.

Zítra tedy znovu pláž a pak dlouhý přejezd do hotelu kde jsem byl před pár dny, tomu levnému poblíž jezera.