Další knížka kterou jsem měl rozečtenou měsíce. Jak už název trochu napovídá, tak je o taktice a rozestavění hráčů při fotbale. Bohužel je ale zajímavá jen ze začátku, pak už to byla nuda. Nikdy mi to nepřišlo, ale posunout jednoho hráče kousek vpřed či vzad je asi větší problém než to vypadá. Právě o tomhle je totiž popsáno celých 356 stránek, beztak ale nejsem o nic chytřejší.

Začátek října a nejzajímavější pasáž knížky.

Fotbal nevznikl jen tak zničehonic, ale oddělil se od ragby (resp. ragby od fotbalu). Důvod byl z dnešního pohledu trochu zvláštní a právě tyto informace dělaly začátek zajímavým.

Debata byla dlouhá a vášnivá. Po pátém setkání v londýnské Freemason’s Tavern, 8.12.1863 v 19h, bylo zakázáno přenášení míče v rukou. Fotbal a ragby se oddělily. Hlavním rozporem nebylo kupodivu hraní rukou, ale hacking (to nevím jak se překládá, takový ragbyový bodyček), konkrétně, jestli bude dovoleno kopání do holení. Velkým zastáncem byl F.W.Campbell z Blackheath, který argumentoval takto: “Pokud odstraníte hacking, tak ze hry také odstraníte statečnost a kuráž a bude tak přitažlivá pro mnoho Francouzů, kteří vás budou schopni porazit po pár týdnech tréningu.” Sport, jak ho vnímal, byl o bolesti, brutalitě a mužnosti. Bez těchto atributů, kdy půjde hlavně o dovednost, bude moci vyhrát kdejaký cizinec.

Fotbal se tedy vyvíjel trochu jiným směrem, než střemhlavými fyzickými útoky, i když tvrdost (a jednoduchost) byla stále důležitým prvkem ostrovního fotbalu. V různých částech světa se styl hry vyvíjel různě a s neexistencí videa a TV byla každá konfrontace s týmem z jiné ligy nejistotou. Třeba utkání Československa s Argentinou v roce 1958, které skončilo 6:1.

…aby Argentina postoupila, tak musela porazit Československo. To se, po prohře se Severním Irskem, nedostalo ani do čtvrtfinále. Argentinu ale naprosto smetlo. “Byli jsme zvyklí hrát opravdu pomalu a oni byli rychlí” řekl José Ramos Delgado, který byl členem týmu, ale nehrál. “Dlouho jsme s nikým ze zahraničí nehráli, takže když jsme nastupovali, tak jsme si mysleli, kdovíjak jsme talentovaní. Svět nám ale utekl a my za ním zaostali. Evropské týmy hráli jednoduše a byly přesné. Argentina byla dobrá na míči, ale měla problém se dostat dopředu.”

…redaktor El Gráfica prohlásil argentinskou fotbalovou školu za velkou oběť změn, které přišly po rozpačitém roku 1958. “Touha po vymazání těch šesti gólů od Československa nás posunula k více defensivní hře, směrem k chronickému strachu z prohry, čímž jsme ztratili touhu a potěšení vstřelit více gólů než soupeř.

Nevyvíjela se jen taktika, ale bohužel i různé preparáty na zvýšení výkonosti.

…”Vydrželi jsme napadat 60minut, nikdy před tím jsem neviděl nikoho, žádný jný klub, který by toto dokázal”. Během pár let toho bylo určitě schopno Lobanovskyiovo Dynamo, ale nikdo jiný. To vedlo k otázkám. Ajax i Dynamo silně investovaly do přípravy – výživy a tréningu, ale také hledaly pomoc ve farmacii. V rozhovoru, který poskytl magazínu Vrij Nederland v roce 1973 Hulshoff tvrdí, že mu byly dány medikamenty před zápasem s Realem Madrid před šesti lety: “Tabletku jsme si brali v kombinaci s něčím, čemu jsme říkali čokoládová posypka. Nevím co to bylo, ale cítil jste se pak jak ze železa a neměl žádné problémy s dechem.

Takže ještě jednou. Začátek zajímavý, postupně ale více a více pouze pro někoho, kdo chce být trenérem.