U příležitosti dnešního přistání modulu Philae ze sondy Rosetta na kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko, jsem včera odpoledne začal číst Vernův román Na kometě. Poslední řádky jsem zlouskl před necelou hodinou, takže děj mám ještě čerstvě v hlavě. I když názvy nejznámnějších verneovek znám, tak si nejsem jistý, jestli už jsem nějakou četl a dočetl. Je tedy dost možné, že toto je má první, což je asi krapet ostuda. Oproti dnešku, kdy pozemská sonda letěla ke kometě, si v knížce kometa nabrala kousek Země. Děj je asi celkem známý a tak jenom co mne zaujalo:

V první polovině mě asi nejvíce pobavily národnostní stereotypy. Ústřední dvojicí je francouzský kapitán Servadak a jeho sluha. Zatímco kapitán je spravedlivý a ctnostný dobrodruh, tak jeho pobočník z Montmartu je trochu jednodušší a má vše hned vyřešeno. Jako v téhle konverzaci při průletu kolem Venuše

„A co by se mohlo stát?” „Ksakru! Přece že spadneme na Venuši!” „No – a je tam vzduch, pane kapitáne?” „Je.” „A voda?” „Jistě.” „Dobrá, půjdeme tedy na Venuši!” „Ale to bude strašný náraz, protože obě planety se teď pohybují proti sobě. A protože mají téměř stejnou hmotu, bude důsledek srážky pro obě hrozný.” „Dva vlaky, to je toho! Srazí se dva vlaky!”

Příhody a komentáře k anglické posádce na Gibraltaru byly také veselé

Angličané se cítí všude doma, i když je osud vyšle na tisíce mil daleko z vlasti. Jsou ochotni vše kolonizovat a určitě založí kolonii i na Měsíci – jakmile tam budou moci vztyčit anglickou vlajku.

A tam kde je nasolené hovězí, pivo a brandy, je všechno „all right“, jak říkají Angličané.

Nutno též podotknout, že za nových okolností zněl zvuk plynů vyražených z děla řidším vzduchem mnohem slaběji a výstřely tedy nebyly tak silné, jaké by bývaly ještě před šesti týdny. To taky vyvolalo u obou důstojníků určitou nelibost. Tohle nebyly ony hromové otřesy vracené ozvěnou od skalních dutin a majestátní dunění, které pružný vzduch nesl na velkou vzdálenost. Je pochopitelné, že za těchto podmínek byla ješitnost Angličanů při oslavě královniných narozenin do značné míry pokořena.

Tvrdili, že Anglie neodpovída za své náboje, že vina je na ruském námořníkovi, který byl tam, kde v době výstřelu být neměl, a že kdyby neměl tak dlouhý nos, nebylo by se mu nic nestalo atd.

Horší než Angličané jsou jen Němci

„Vy máte ostatně právo, pane kapitáne,” pokračoval poručík Prokop, „zboží mu prostě zabavit.” „To ne, pane poručíku. Právě že to je Němec, nechtěl bych s ním jednat německým způsobem.”

Sobecká a vysloveně nesympatická postava německého Žida byla popsána následovně

Měl malou neduživou postavu, jiskrný, ale falešný pohled, klenutý nos, žlutavou bradku, rozcuchané vlasy, velké nohy a dlouhé křivé ruce. Pravý typ německého Žida, který se vždy pozná. Lichvář s měkkou páteří a bez srdce, který by si dal pro haléř koleno vrtat. Tohle stvoření muselo přitahovat stříbro jako magnet železo.

Španělé jsou klasicky bezstarostní a až na to, že se jim nechce moc pracovat jsou bezproblémoví

Španělé jsou tak trochu fatalisté jako orientálci, nic se jich příliš nedotkne. Zahrají si na kytaru a na kastaněty, zatančí si fandango a na víc už nepomyslí.

Rusové tu jsou pracovití, připraveni vždy pomoci a bez jejich expertýz by se hrdinům tak dobře nevedlo. Ani jim se ale stereotypy nevyhnou

„Ať se dostaneme od Slunce sebedál, teplota tu nikdy neklesne tak jako v mezihvězdném prostoru, to znamená tam, kde není vůbec žádný vzduch.” „A jaká je to teplota?” „Asi šedesát stupňů pod nulou, aspoň podle teorie francouzského fyzika Fouriera.” „Šedesát stupňů pod nulou! Ale to je teplota, kterou by ani Rusové nevydrželi!”

O unikátním postavení francoužštiny

Hovor se vedl pochopitelně francouzsky, což je jazyk běžně užívaný Angličany i Rusy. Tohoto postavení dosáhli krajané kapitána Servadaka tím, že umíněně odmítali učit se jak anglicky, tak rusky.

Vzhledem k datu vydání (1887) tu jsou sice faktické chyby, např. popis Venuše či teplota mezihvězdného prostoru, teplota na povrchu komety je ale kupodivu ± reálná. V knížce padá teplota na kometě k -60°C a data, která přišla z Rossety říkají, že povrch má -70ºC. Románová i reálná kometa jsou při měření zhruba stejně daleko od Slunce.

Když se ještě vrátím do současnosti. Sonda Rosetta byla oficiálně pojmenována podle Rossetské desky, takže to, že románový astronom, Francouz Rosette, který kometu pozoruje a plaví se na ni, nemá se jménem sondy ŽÁDNOU spojitost. Myslím ale, že si Francouzi myslí své…

Četl jsem český překlad od Netušila a Frickeho z roku 1999, u kterého mi celkem vadilo, že čísla jsou psána slovně a ne číslicí, což mi trochu zhoršovalo přehled v hodně faktografické druhé části knihy. Právě tato část, někdy od poloviny do tří čtvrtin, byla nejméně čtivá. Jinak fajn knížka i když spusta věcí by nejspíš nefungovala tak jak bylo popisováno. Od 19.století se toho holt v poznání Vesmíru hodně změnilo.