Tenhle prispevek bude hodne o fotkach zasnezenych hor. V uvodu si jen postezuji na ubytovnu, kde v osm vecer vypli proud, voda na zachode byla zmrzla a v pokoji jsem mel -4 stupne. Vsechno bych pochopil, ale ubytovani stalo 500NPR, coz je vic jak dvounasobek normalni sazby. Tak a ted k tem horam.

Streda 1.4.

Vstavam brzy a tak, i kdyz si davam k snidani Tibetsky chleba s medem, jsem pred osmou na ceste. Ta stoupa nahoru, az k pamatnickum mrtvych horolezcu. Je tu i pekny vyhled, pres vlajecky, na jih.

Podvlikacky jsem si z noci sice nechal, jinak je ale pekne. Vitr fouka do zad, kde jsem vydatne izolovan batohem. V protismeru jde spousta lidi, myslim, ze zatim nejvetsi provoz.

Everest sice z cesty videt neni, ale o vysoke vrcholky nouze neni, jsou vsude okolo. Skoda jen, ze tajici snih dela na ceste bahno.

Tahle fotka uz jr z Kala Patthar. Byla to dobra volba jit, po ubytovani se v Gorak Shep prave sem a ne to Zakladniho tabora Everestu, jak jsem chtel puvodne. Pocasi totiz bylo super a vrcholky byly pekne videt.

A toto uz je fotka Everestu, to je ten uprostred tri vrcholku vlevo, nezasnezeny. To nejmohutnejsi Nupzse. Tim, ze jsem vylezl az na vrcholek Kala Pathar, mam novy vyskovy rekord – 5540m. Vys uz se asi nedostanu.
Povedlo se mi nejak zprovoznit Nikona a tak snad fotky budou stat za to. Dneska jsem malem nesnedl veceri. Pryc jsou dny, kdy jsem ji zhltnul. Asi to bude nadmorskou vyskou a nebo uz bych mohl zkusit neco jineho nez DahlBat. Na zaver, jeste jednou Everest, tentokrat s vychazejicim Mesicem primo nad nim.