Ačkoli jsem Okolo Annapuren už zakončil, tak mi v Nepálu zbývalo ještě několik hodin před samotným odletem. Včera jsem se zašel jen najíst  a cestou si na dojezení koupil i pár sladkostí. Nákupy suvenýrů a návštěvu holiče (plánovanou už od příletu) jsem nechal až na dnešek, což se neukázalo jako moc chytré. Alespoň jsem ušetřil. Ráno jsem chtěl do ulic vyrazit už v šest ráno, než se zaplní, jelikož jsem ale šel spát až po půlnoci, tak jsem se ven dostal až po sedmé. Ač jsem v ulicích strávil jen několik hodin, tak fotek je hafo.

Ráno probíhal svoz odpadků a v ulicích zpočátku lidí opravdu moc nebylo.

Cyklorikši stále zaparkované, bez řidičů.

Ranní otáčení modlitebních mlýnků u jednoho z chrámů.

Téměř stejný záběr už mám z mé minulé návštěvy tohoto místa. Před lety myslím nebyly vlasy modré, ale červené.

Ranní cigaretka. Zatímco na venkově byla povětšinou k dostání CocaCola, tak v Káthmándů to byla zase Pepsi.

Na křižovatkách byly menší trhy a tam už bylo trochu rušněji. Jak jsem se posouval z Thamelu, čtvrti turistických hotýlků směrem k Durbar Square, tak ale lidé obecně přibývali.

Značky zákazu rikš a čtení novin v křižovatce u jednoho z chrámů.

Teplá pouliční snídaně.

Prodejci barvy se za chvíli asi pěkně rozjede obchod, o tom ale zatím nevím.

Mytí a masáž nohou před Hannumanovým chrámem.

Pod starým velkým stromem s oltáříkem.

Pod dřevořezbou Kal bhairavy.

Od Hannumanova chrámu dále jsem potřeboval vstupenku (1000 rupií), při jejímž zakoupení jsem se dozvěděl, že asi tak za hodinu začne Festival. Už jsem o něm zaslechl na cestě a to v souvislosti s Pokharou a širokým rozpětím dnů pátek-pondělí, moc jsem tedy nečekal, že bych ho chytl zrovna takhle pěkně. Zatím vše vypadalo jako každé jiné ráno.

Akorát v rohu se obalovala jakási věc, kolem které kroužili lidé, nití.

Přimo u Durbar Square, tedy největší turistické atrakce města, jsou stále vidět důsledky zemětřesení.

Dřevěný sloupek podpírající jednu ze střech.

Klasické střechy věží na Durbar Square.

Další zakazující značka. Jestli teda není přikazující 🙂

Prodejců barvy pomalu přibývá.

Po deváté začnou nesměle potírat či stříkat barvou ostatní děti a za chvilku se to už rozjede. Je to taková pohlavně vyrovnaná pomlázka. Za každé pobarvení či postříkání jste očividně příslušni popřát Happy Holi.

Z ulice “hrozí” jen pomazání barvou, postříkání pistolkou nebo zásah naplněným plastikovým sáčkem. Ten na vás může přistát přistát i z okna nebo ze střechy. Útok z výšin umožňuje zvýšit kalibr, takže se dostane i na celé kbelíky. Ty jsou ale čistě vodové. Jednomu z nich vděčím za zráchané kalhoty, které naštěstí rychle schnou.

Do dvanácti musím vyklidit pokoj a na hotel se dostávám v takovémto stavu. Alespoň že, oproti ránu, teče voda.

Pro odpoledne jsem měl v plánu holiče, jídlo a obchůdky. Problém je, že většina provozoven je kvůli Festivalu zavřená. Ty, co jsem si včera vyhlídl nemohu najít buď proto, že se tu stále ne dobře orientuji a nebo právě kvůli stažené roletě. Alespoň mám více času na focení lidí. Krom trika z Deurali skončím nakonec bez suvenýru, dva holiče vedle sebe objevím až když už bych to nestihl na letiště, alespoň že jsem našel jídlo. Následuje pár zbylých obrázků.

Co si budem povídat, chvíli po sprše jsem vypadal zase stejně a po nějaké době byl ještě zmalovanější. Kolem druhé už se barevná aktivita zklidnila a vypadalo to, že přechází do druhé fáze různých párty a sešlostí. Chtěl jsem si koupit bílé triko s motivem Happy Holi, ale postupně je buď vyprodávaly nebo stahovaly z oběhu, protože zbyly jen ty, které se mi líbily nejméně a pak už jsem neviděl ani ty. Nejhezčí byly k vidění ráno, než se Barvy rozjely a asi i včera večer, kdy jsem ale místo Happy Holi četl Happy Hour a nejevil tak větší zájem. Kdybych to byl býval věděl…

Ještě jednou na hotel, opláchnout se pod kohoutkem, krosnu, taxík a už jsem na letišti. U příchodového skeneru způsobuje problém má železná zásoba Seven Ocean, na což přicházíme až po vyházení všech věcí z krosny, protože byla až ve spod. Policajt kouká na papírovou krabičku, která má velikost a asi i hmotnost hodně podobnou balíčku hašiše. Po otevření je další hliníková verze, kterou už se mi míc otevírat nechce, protože tím naruším vakuový balení, ale musím uznat, že to fakt jak balík drog vypadá a tak roztrhávám. Jednotlivé sucharosušenky jsou zabaleny ještě v papíru, takže pro jistotu hnedka půlku jedné dávám do pusy a druhou nabízím k ochutnání. Policajtka si ždibne a pak si řekne ještě o jeden kousek 🙂  Měním ještě zbylé peníze a na letadlo to stíhám akorát tak na snězení sendviče, který jsem si koupil při obědě. A pak už se jen letělo, čekalo, letělo, čekalo, jelo, čekalo, jelo, čekalo, šlo, čekalo a teď už ležím. Z nějakého důvodu se mi nedaří připojit počítač k wifi, ale telefon funguje, takže psáno opět na něm.