Každé ráno čerstvé mléko
Více jak dva týdny jsem byl bez přístupu k internetu, takže tu mám krapet resty. Původně jsem si myslel, že zachovám chronologii, ale nakonec jsem se rozhodl, že začnu tím čerstvějším. Už dříve jsem občas zahlédl vozítko mlíkaře, ale až nyní jsem okusil tuto službu v praxi.
Není to žádná věda, prostě každé ráno najdete přede dveřmi sklenici mléka. Tadyten mlíkař doručoval mezi čtvrtou a pátou ráno, takže můj jediný kontakt s ním byl, když si jednou za týden přišel pro peníze. Bylo to něco přes pět liber (Kč 160) za 7×1 pintu. Jedna pintová sklenice (576ml) tak vyšla na cca 80 pencí, v obchodě se prodává za 50. Větší balení vyjde ještě levněji, za šesti pintový (3,4 litru) mlíko zaplatíte dvě libry, tedy 35 pencí za pintu.
Byl jsem zvědav, jestli bude nějaký výraznější rozdíl v chuti a tak jsem si jedno ráno nalil dva frťánky na porovnání. Srovnával jsem s normálním plnotučným mlékem z tesca v plastový lahvi/džbánku. Nalévání ze skleněné lahve je noblesnější než z plastu a já měl snahu víc šetřit, z plastu to teklo tak nějak samo. Vizuálně obé stejné – ani jedno nepůsobilo hustěji či naředěně oproti druhému. Chuťově se mi to od mlíkaře zdálo krapet lahodnější, ale jestli bych ho rozeznal poslepu to nevím.
Cena/chuť mi tedy moc smysl nedává, možná když odebíráte víc tak se taky dostanete níž, to nevím. Pocitově to je ale příjemné, člověk si až připadá, že se vrátil v čase do doby, kdy vše fungovalo a každý věděl co a odkud jí. Za těch pár liber to asi stojí.
A na závěr pro potěšení nějaké to zvířátko. Z okna kuchyně jsem měl pěkný výhled na krmítko, kam si pravidelně chodila na gábl veverka.