Tak jsem zavítal do kina na opěvovanou Knihu džunglí. Objektivně asi opravdu hezký film, kde snad jen konec byl takový odfláklý, subjektivně ale naprostá katastrofa. Na filmy natočené podle knižní předlohy kterou jsem četl, se opravdu snažím nechodit (např. Hobit, Pí a jeho život, Marťan) a tentokráte jsem si drsně připomenul proč. Naprosto rozdílný děj a velmi často i charaktery postav mne natolik rušily, že jsem odcházel rozladěn nad tím, co to ten Disney provedl. Původní disneyovku jsem neviděl, ale knížce se to, až na jména, rozhodně nepodobá. Chcete-li si teda tento film užít, tak si rozhodně nečtěte knížku, pak budete nejspíše spokojeni.

Zatímco s Šér Chánem jsem v knížce nijak zásadně nesympatizoval, tak u filmu to bylo krapet jinak. Dílem proto, že tu jeho vlastnosti až tak negativně nevyzněly, ale hlavně asi proto, že je to nejlépe vytvořená postava (zvířena), která pokaždé vzbudí emoce. Tím jak se mi v hlavě střetávala “realita” knížky s tou filmovou, tak vlastně nemůžu kladně ohodnotit žádnou jinou postavu snad s vyjímkou Opičího krále Louie. Ten v knížce vůbec nebyl a tak jsem k němu žádná očekávání nesměroval a při jeho proslovu se celkem bavil a přemýšlel, kdože ho to vlastně mluví. Připomínal mi Travoltu, ale při závěrečných titulkách jsem zjistil, že se jednalo o Christophera Walkena.

Následuje krátký seznam toho co mi konkrétně vadilo, v němž vyzradím i přelomové momenty filmu, takže jestli se chystáte film vidět, tak asi nečíst. Mauglího k vlkům přivede Baghéra (to se dalo skousnout), Mauglí má americký akcent (u dabingu vadit nebude), Šer Chán zabije Attilu, Balů je hypísácký bezdomovec, Ká má ženský hlas a jeho oči na Mauglího fungují, naprosto jiná smrt Šer Chána a moc mi ani nesedla doprovodná hudba, která sice byla pěkná, ale spíše do jiného filmu.

Abych nekončil negativně, tak, až na posledních asi 15minut, to byla (asi) pěkná i zábavná podívaná a animace byla výborná po celou dobu. Že se to celé natáčelo v centru Los Angeles bych si opravdu netipl. Obzvlášť potěšily detaily jako “mávnutí” uchem pro odehnání mouchy. Některé pohyby tygra nebo pantera dost připomínaly normální domácí kočku (což možná v realitě i tak je) což úplně svádělo k pohlazení. Ve filmu nechyběly ani dojemné momenty, takže kdo bude chtít uronit slzičku, tak bude mít příležitost.