Ráno, než se do údolí dostalo slunce, bylo pěkně, pak jsem byl vděčný za každý kousek stínu. V poledne jsem si už musel dát hodinovou pauzu s konvičkou čaje pěkně ve stínu.

Cestou byly k vidění asi čtyry vodopády, takové dlouhé nudle. Naproti tomu poslednímu jsem se ubytoval.

Mám hlad jak blázen a udělání jídla trvá věky, už tu sedím hodinu a půl a dostal zatím jen čaj. Místo čerstvé zeleninové polívky jsem měl chtít čínskou instantní. Sice je hezký, že vidím jak chlápek nese cosi zeleného a bere hlávku zelí, já mám ale hlad! Šetřím alespoň spací čas a píšu tohle.

Polévka snědena a základem byla určitě čínská nudlová kostka, až na pár zelených lístků po zelenině ani památka. Asi padne všechna na Dal Bat. Ten už jsem si dávat nechtěl, ale jelikož není sezóna a kuchař, tak žádné jiné hlavní jídlo v nabídce není. Uvidím jak ho pozřu. Včerejší porce způsobila, že si tělo vzpomenulo, že dostávalo Dal Bat den co den cestou k Everestu, a že ho už nemohlo vystát. Po téměř třech hodinách je konečně na stole. Na to, že to je jen okořeněná dušená zelenina s rýží, to trvalo fakt dlouho. Jablečnej koláč hnedka následuje a je to kapsa z (asi) lívancového těsta naplněná struhanýma jablkama. Štrůdl je určitě lepší. Abych jenom nehanil, tak tu mají hezký porcelánový čajový set, ne jako jinde – plastový podšálek a hrneček a k tomu kovová konývka. Hlavní jídlo jsem zase jedl z mosazi. Dal Batová polévka byla v těžkém poháru, rýže se zeleninou na velkém tácu.
Hlavní je, že jsem se celkem najedl. Na snídani jsem si raději ale nic neobjednával. Dám si jen nějakou tyčinku a stavím se někde dále na oběd.